Kolik z nás si neodpustí ranní půlhodinku před zrcadlem, než vyrazí do práce? Minimálně zamaskovat pár pupínků, vrásek, či kruhy pod očima, zvýraznit řasy a rty rozzářit leskem.
Chceme se cítit příjemně a třeba i udělat dojem na kolegy. Jsou ale i ženy, které si musí nanést nějaké barvičky, i když jdou třeba jen pro rohlíky, nebo vyvenčit psa. Své komplexy pod líčidely maskují ženy po celém světě.
Hollywoodské filmy nás sice zásobují neodolatelnými kráskami, ty však často právě na ulici svou tvář ničím neskrývají. Je vidět, že právě jim sebevědomí nechybí.
Jen s líčidly jsem krásná
To spíš běžné americké ženy svou přirozenost schovávají pod vrstvy make-upu. Prokázal to nedávný průzkum. Za velkou louží není s tím, jak vypadá, spokojená skoro polovina žen. Make-up je proto jejich jediná záchrana.
Z 1292 dotazovaných žen si bez nalíčení nepřipadá moc přitažlivá celých 44 procent. Z nich navíc 16 procent tvrdí, že ve své přirozené podobě je vyloženě ošklivá, 14 procent odpovědělo, že nenalíčené jsou jako nahé a zbylých 14 procent, že se jednoduše bez líčidel cítí trapně.
48 procent žen nemá s tím jak vypadají úplně problém, ale preferují svou vizáž s make-upem a 32 procent se nalíčené cítí jednoduše dobře.
44 procent žen uvedlo, že používají make-up jen proto, aby skrylo nedostatky, a čtvrtina dotázaných přiznala, že s líčením začala ve věku 13 let, i dříve.
Make-upem až k anorexii
Průzkum u nás by se zřejmě moc nelišil. Už na základních školách ve vyšších ročnících potkáte dívky, které experimentují se s řasenkou a leskem na rty. Pokud však začnou moc brzy, mohou si na líčidlech vypěstovat až nezdravou závislost.
Make-up pro ně postupně přestane být jen prostředek ke zkrášlení, ale stane se ochrannou zdí, za níž schovají svou nejistotu, dodává sebevědomí.
„U některých to může dojít tak daleko, že začnou přehnaně zdokonalovat i své tělo a v extrémních případech dospět až k anorexii,“ říká lékařka Adrienne Ressler, která se zabývá poruchami stravování.