Slovo samoživitelka je nesmysl. Proč by měla nějaká žena dítě, které vcelku logicky má i otce, živit sama? Ženy po rozvodu by ho snad vůbec neměly vypouštět z úst, a smiřovat se tak s tím, že to je holt jejich osud.
Nebudu se tady pouštět do debat o tom, jestli je dobře či špatně, že soudy většinou svěřují děti matkám. Vyjdu z toho, že zatím to tak zkrátka je, příčin to má více a jednou z nich bezesporu je nevelký zájem části otců o další život jejich dětí.
Nejenže je nechtějí do své péče, ale zjevně jim ani nezáleží na tom, jak se jejich dětem povede. Jak jinak si vysvětlit, že mezi nimi je zároveň tolik mužů, kteří na své děti neplatí peníze vůbec nebo jen málo či občas, takže na to stejně není žádné kloudné spolehnutí. Mimochodem, podle Asociace neúplných rodin, která vyšla z policejních statistik, je neplacení výživného druhým nejčastějším trestným činem.
Jasně – existují situace, kdy muž o děti stojí a žena mu dělá všelijaké naschvály nebo po něm chce výživné neúměrné, ale troufám si tvrdit, že tohle promile případů nic nezmění na tom, že zhruba třetina dětí z neúplných rodin žije na hranici chudoby a že za to mohou jejich tátové. To není číslo vycucané prstu. „Neúplné rodiny s jedním rodičem, tedy většinou s matkou, mají všeobecně výrazně nižší životní úroveň než rodiny úplné a situace českých sólo matek je v tomto ohledu opravdu složitá,“ říká Radka Dudová ze Sociologického ústavu Akademie věd. Podle ní je přes třicet procent neúplných rodin v Česku přímo ohroženo chudobou.
Protože ne každý rodič má dost energie a odvahy na to, aby vymáhal peníze pomocí exekutora, ačkoli dnes je to mnohem snazší než dříve a šance je tímhle způsobem získat je poměrně vysoká. Ale samozřejmě není stoprocentní a někdy se prostě nevymůže nic. Stát by tohle riziko na sebe měl vzít.