Neděle 22. prosince 2024
Svátek slaví Šimon, zítra Vlasta
Oblačno 4°C

Dnešní matky zpomalují vývoj dětí. 9 důvodů, proč vadí, když potomky příliš chráníme

  • Dětská helma, aby se dítě neuhodilo, když se doma učí chodit a občas spadne? Nesmysl, říkají odborníci.
    18. února 2015 | 06:00

    Dnešní rodiče jsou mnohem opatrnější, než byli ti, kteří vychovávali potomky před čtyřiceti, ale i před dvaceti roky. Může za to mimo jiné stoupající průměrný věk otců a matek, který s sebou nese větší obavy, ale mění se i postoj celé společnosti. Zatímco před pár desetiletími si děti běžně hrály venku a rodiče byli třeba v práci, dneska by to bylo skoro na sociálku. Psychologové však mají jasno – někdy to přeháníme, a prokazujeme tak svým potomkům medvědí službu. 

  • Moc věříme technice, málo vlastním instinktům

    Autor: Shutterstock.com
    Moderní rodiče nelitují peněz, aby pořídili monitory dechu či sofistikované chůvičky, aby měli dítě neustále pod kontrolou, stejně tak dokážou donekonečna porovnávat jeho vývoj s vrstevníky na všelijakých webových diskusích. Ze všeho nejlépe by přitom udělali, kdyby se zaměřili na vlastní vztah s potomkem a na svoje instinkty, které by jim toho mnohokrát dokázaly sdělit daleko více než sebelepší přístroj. Výsledkem jsou nejistí rodiče a úzkostné dítě, na které své pochyby přenášejí. 

  • Dítě se musí naučit padat

    Autor: Shutterstock.com
    Před několika lety se i do Česka dostaly ochranné helmy určené nikoli na odrážedlo nebo kolo, ale na domácí použití – mají chránit dětskou hlavu při pádech v době, kdy se dítě učí chodit a podobně. Lékaři i psychologové se však shodli: je to nesmysl, a dokonce nebezpečný, a to minimálně ze dvou důvodů. Lékaři varovali před tím, že helma, ač odlehčená, je pro hlavu těžká a zvyšuje riziko poškození krku při nějakém pádu, psychologové poukazovali na to, že dítě má vědět, že svět je tak trochu nebezpečný a že pád bolí. Oba odborné tábory se shodly na tom, že schopnost učit se padat patří k zásadním milníkům v dětském vývoji. 

  • Nechte potomka, ať se spálí

    radiátor
    Autor: Shutterstock.com
    Zní to možná krutě, ale dítěti vážně neublíží, když se tak trochu spálí o topení nebo si přivře prsty do zásuvky. Doporučuje to například psycholožka Pavla Koucká, která právě na toto téma napsala knihu Zdravý rozum ve výchově. Jak jinak má dítě poznat, že něco pálí nebo že si může svou nešikovností ublížit? Samozřejmě, má smysl ho chránit před skutečným nebezpečím, jako jsou elektrické zásuvky nebo otevřený oheň – stejně jako by na kole nebo lyže nemělo vyjíždět bez helmy a do auta usedat bez sedačky nebo zapnutých pásů. 

  • Hlavně nesmí býti nuda

    Autor: Shutterstock.com
    Dnešní matky i otcové jsou poněkud posedlí tím, že dítě se nesmí nudit. A že se naopak musí neustále rozvíjet. Asi aby nebylo "pozdě" za svými vrstevníky. A tak nesneseme pohled na dítě, které neví co by, a nabízíme další a další kreativní a edukativní činnosti. Kvůli nim děti od nejútlejšího věku vozíme na všelijaké kroužky. Asi se díky tomu skutečně ledacos naučí, ale ztratí schopnost zabavit se samy. Nebo se tak trochu nudit a nechat se unášet sněním, co by mohly dělat, kdyby... 

  • Ať leze po stromech, bude obratnější

    Autor: Shutterstock.com
    Cože? Pustit šestiletého kluka jen tak ven? Vždyť se mu něco stane! Dobře, asi není dobrý nápad vypustit dítě někam poblíž velké silnice, ale jinak šestileté děti skutečně nepotřebují, aby jim rodiče neustále stáli za zadkem. Neprospívá to jejich celkovému vývoji – pokud totiž dítěti nedovolíme, aby se neustále fyzicky zdokonalovalo, už nikdy nebude tak obratné, protože to později nedožene. Navíc může být zbytečně opatrné. 

  • Přizpůsobujeme dětem okolní prostředí příliš

    Dětská herna – disponovat by jí měl každý správný baby friendly hotel.
    Autor: OREA HOTELS
    Dětský koutek, dětská herna, dětské kino, dětské divadlo, dětské jídelny... Je skvělé, že je kam s dětmi vyrazit, aniž by rušily ostatní. Ale nic se nemá přehánět, protože děti se pak učí, že jsou středem světa, a to není pro jejich další fungování dobré. Obtížně se pak přizpůsobují ostatním a berou na ně ohledy, přičemž právě to by se během dětství měly naučit. Člověk, který neví, že nebude vždy po jeho, to má v životě těžší. 

  • Věříme, že svět je stále nebezpečnější, a všude je vozíme

    Autor: Shutterstock.com
    Stačí se ráno rozhlédnout kolem školy nebo školky a je jasné, že pěšky sem přišel málokdo. A není to proto, že by to dnešní děti měly mnohem dále, to se týká jen některých. Ale vození dětí do školy se stalo normou, která v mnoha rodinách přetrvává hluboko do puberty, ačkoli v místě je fungující MHD, kdyby snad potomek nechtěl jít pěšky. Důvodem je jednak to, že sami jezdíme do práce autem a do školy je hodíme cestou, jednak to, že považujeme svět za mnohem méně bezpečné místo, než tomu bylo za našeho dětství. Tak jistě, na silnici se pohybuje mnohem více aut... Ale jinak to horší než dříve není. A my přesto děti okrádáme o možnost strávit kus odpoledne s vrstevníky a zařídit si čas podle svého, což je neocenitelné pro rozvoj sociálních vztahů. 

  • Neumíme jim dát zodpovědnost

    Autor: Shutterstock.com
    Zatímco dříve chodili šestnácti- sedmnáctiletí mladíci do světa na zkušenou a byli schopni postarat se o rodinu v případě potřeby, dneska považujeme své potomky za malé děti nejméně do dvaceti. A bojíme se jim dát byť jen zlomek zodpovědnosti, kterou by přitom zvládli a potřebovali. Místo aby dospívající řešili své záležitosti a problémy sami, jsme neustále připraveni za ně zacvakat třeba pokutu za jízdu na černo, ačkoli od nás dostávají peníze na lístky. Výsledek? Nesamostatný a poněkud neurotický mladý dospělý, který si neumí poradit v běžných situacích a je zvyklý mít neustále nataženou ruku i v době, kdy už má dost sil na to, aby si minimálně  na své koníčky a zábavy vydělával sám. 

  • Příliš dokonalý full servis

    Autor: Shutterstock.com
    Chceme, aby to naši potomci někam dotáhli, a tak jim poskytujeme full servis tak dlouho, dokud nám nedojde, že v jejich věku jsme se už dávno živili sami. A my koukáme, že máme doma pětadvacetiletého jedince, který sice tak trochu studuje, ale má ve srovnání s námi mnohem více volného času, zatímco my už poněkud zemdléváme po desetiletích věrné rodičovské služby. A dítě ani netuší, jak se zapíná pračka nebo kde v obchodě najde rýži či mouku, protože nákupy přece zajišťují rodiče, stejně jako je jejich povinností kdykoli potomkům zapůjčit auto. Ideálně s plnou nádrží benzinu. 

Diskuse ke článku
.