7°C
Evu Haňkovou svého času známka s Masarykem velice proslavila. Dokonce až tak, že dávala lidem autogramy. Tato dáma příští rok oslaví 100. narozeniny a duševní svěžest ani energie jí nechybí. Lidem vzkazuje, že jediným receptem na dlouhověkost je zůstat aktivní.
„Běž dát tomu pánovi kytičku“
Píše se polovina června roku 1928. Město Žďár nad Sázavou s nadšením i nervozitou očekává návštěvu prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Na zdejším náměstí se srocují lidé, mnozí z nich přivedli i své děti. Mezi nimi je také tříletá Evička, které babička právě pro tuto příležitost ušila kyjovský kroj.
Dívenka postává před tribunou vedle své maminky a zvědavě pokukuje po pánovi, kterého všichni oslavují. Poté, co za maminkou přijde pan řídící Jindra z obecní školy a krátce s ní promluví, Evička dostane velmi důležitý úkol: má podat kytičku tomu starému pánovi. Vylézt schody pro ni představuje velké úsilí, roztomile se batolí nahoru a udělá přesně to, co jí maminka poručila.
V náruči prezidenta
Prezident Masaryk ale děvčátko rovnou bere do náruče, a po něm i jeho dcera Alice. Na otázku, kde má maminku, však rozrušená Evička odpovědět nedokáže a v rozvášněném davu ji nemůže najít, aby ji pánovi ukázala. Moment, kdy Masaryk drží Evičku, navždy zvěční fotografové. Eva Haňková se tak nečekaně proslaví a dostane až na poštovní známku. Ale vlastně to není úplně první setkání malé Evičky s prezidentem. V roce 1925, kdy ji její maminka, manželka důstojníka Československé armády, přivedla s komplikacemi na svět ve vojenské nemocnici, kde byla nejlepší péče – i o matky s dětmi, přišel právě tuto nemocnici prezident Masaryk navštívit a podpořit.
Nejprve fotka, o deset let později známka
Fotografie se nejprve objevily v novinách a časopisech, protože se v té době slavilo desáté výročí vzniku republiky. Dojemná fotografie oblíbeného prezidenta s malým děvčátkem v kroji si okamžitě získala srdce obyvatel, ve vzduchu byla cítit svoboda, vlastenectví, mír a sounáležitost. O dalších deset let později pak fotografie Masaryka s malou Evičkou skončila na poštovní známce. To už se psal rok 1938 a celosvětové ovzduší nebylo zrovna nejlepší. Spisovatel Karel Čapek, který zanedlouho zemřel na infekci, a naštěstí se tak nedožil okupace a svého zatčení gestapem, vymyslel dobročinnou sérii o 20 haléřů dražších známek, jejichž výtěžek měl jít na pomoc dětem.
Krásnou známku holčičky s prezidentem Masarykem doprovázel slogan: „Měj úctu k duši dítěte.“ Tyto známky byly v oběhu od 7. března 1938 – v den, kdy by prezident Masaryk oslavil své narozeniny. Bohužel se jich nedožil, zemřel o půl roku dříve, 14. září 1937.
Pro podpisy za ní chodili do školy
V době, kdy se Eva Haňková objevila na známce, jí bylo třináct let a navštěvovala gymnázium. Ve škole na ni byli pořádně hrdí. Zájem o její autogramy byl tak velký, že ji začali vyhledávat sběratelé známek, aby se jim podepsala. „Dostávala jsem spoustu dopisů a pak za mnou začali chodit i do školy pro autogram. Načež mi tatínek nakázal, abych se vždycky podepisovala jen pod známku, ale na aršík ne. To se podle něj nedělalo, a lidé to přitom chtěli,“ vzpomínala slavná holčička ze známky. A právě tato známka se stala symbolem první republiky a zároveň naší nejslavnější poštovní známkou.
Akce, kdy fotografie vznikla, se dokonce i opakovala: obyvatelé Žďáru nad Sázavou ji v době, kdy se slavilo sté výročí republiky znovu sehráli, jen herci byli tentokrát jiní. Na pódium šla tentokrát holčička jménem Anička a prezidenta Masaryka sehrál místní knihovník, který si nechal narůst vousy. Zkrátka se na tento jedinečný moment nikdy nezapomnělo a na Evu Haňkovou také ne. Ta se už v roce 2000 zapsala do žďárské kroniky. A dokonce o ní spisovatelka Markéta Pilátová napsala životopisnou knihu nazvanou Holčička ze známky. Vyšla v září 2024 pod nakladatelstvím Práh, doplněná ilustracemi Renáty Fučíkové.
Kvůli komunismu emigrovala do Ameriky
Dnes se Eva Haňková stále těší duševní svěžesti a až na bolesti kloubů se cítí dobře – ostatně v rodině mají dlouhověkost. Po emigraci v roce 1951 ale žije v Americe. Tam už totiž nakonec zůstala a také se vdala. Jejím manželem byl doktor mikrobiologie, který pracoval ve farmaceutické firmě, Eva se naučila jazyky, které vyučovala. Porodila dvě děti a do Čech se už jen občas přijela podívat na návštěvu. Poprvé to bylo v 70. letech, poté až po sametové revoluci. Tehdy se také už jako šedesátnice setkala s prezidentem Havlem, který jí v žertu řekl: „Ale zvedat vás nebudu“. Naposledy se do své rodné země podívala v roce 2010, kdy její syn, grafik a umělecký knihař, vystavoval ilustrace v Národním muzeu.
