2°C
Největší vzducholoď na světě
Zeppelin LZ-129 Hindenburg byl ještě společně se svou sesterskou lodí LZ-130 Graf Zeppelin II největším létajícím strojem všech dob. Vzducholoď dostala jméno po říšském prezidentovi Paulu von Hindenburg a sestrojila ho firma Luftschiffbau. Stalo se tak v roce 1935. Výroba lodi stála v přepočtu 500 000 tehdejších liber. Konstrukce byla z duralu a loď měřila 245 metrů na délku, což bylo jen o 25 metrů méně než Titanic. V průměru měl pak Hindenburg 41 metrů. Těleso poháněly čtyři dieselové motory Mercedes-Benz, každý měl výkon výkon 890 kW. Umožňovaly tak maximální rychlost 135 km/h.
Kolik lidí se na létající Titanic vešlo?
Hindenburg dokázal unést až 72 pasažérů, menší množství kolem 50 se volilo při letu přes oceán, dále 61 členů posádky plus případný náklad, protože v nákladním prostoru na zádi se například přepravovaly i malé automobily. Pasažéři měli opravdový luxus, stejně jako na Titanicu, protože nechyběly sprchy s teplou vodou, nabídka teplých jídel a obveselující hudba, v klubovně na vyhlídkové palubě totiž dokonce hrál i pianista na piano z duralu. Za to všechno si samozřejmě pasažéři draze zaplatili. Cena letenky pak byla srovnatelná s levnějším automobilem a odpovídala by dnešním přibližně 150 000,- Kč.
Balón byl naplněný vysoce hořlavým vodíkem
Vzducholoď obsahovala 200 000 m³ plynu, a to vysoce hořlavého vodíku, rozděleného do 16 oddílů s celkovým vztlakem cca 240 tun, přičemž užitečným zatížením bylo 112 tun. Potah byl vyrobený z bavlny, která byla kvůli nepropustnosti impregnovaná směsí oxidu železa a acetátu celulózy a potažená hliníkovým prachem. Původně měl být balón naplněný heliem, ale jeho produkce nestačila, proto musel být použitý vodík, který však může být nebezpečný. Vzducholoď tak měla různá bezpečnostní opatření, ale nikdo neřešil, že by se něco mohlo stát.
Němci už měli s vodíkem, který má dobré vlastnosti a o 10% větší vztlak, díky čemuž mohly být přidány další kabiny pro pasažéry, dobré zkušenosti. Víra v to, že se nic nestane, byla tak vysoká, že i přes vysokou hořlavost vodíku, který mohl kdykoliv začít unikat, byla na palubě vzducholodi zřízena i kuřárna pro větší spokojenost pasažérů.
Uhořelo 36 lidí
První úspěšný let vzducholodi se podařil v březnu roku 1936. V červnu téhož roku proběhl rekordní dvojnásobný přelet Atlantiku, a to za 5 dní, 19 hodin a 51 minut. Jenomže o rok později už bylo po legraci. V květnu 1937 bylo naplánováno celkem 18 transatlantických letů. Ale už ten první se stal osudným pro desítky lidí.
Vzducholoď kvůli bouři přiletěla k letišti Lakehurst nad New Jersey se zpožděním. Večer, kolem 19:00 měl Hindenburg přistávat. Když byla vzducholoď asi 60 metrů nad zemí a dole už se upevňovaly lana, náhle začala hořet. Během půl minuty celá shořela. Na palubě bylo tehdy celkem 97 lidí, z toho 36 zemřelo. Kapitán Max Pruss utrpěl rozsáhlé popáleniny, ale i přesto se mu ještě podařilo z hořících trosek zachránit 5 osob.
Tragédie byla zdokumentována
Protože přistání vzducholodi doprovázela sláva a spousta přítomných reportérů na letišti, mohli tak zdokumentovat hrůzu, která namísto veselí nastala. Dochoval se záznam rozhlasového zpravodajství Herberta Morrisona, filmový záznam i spousta fotografií. To byl ale konec dalším podobným letům. Po takové tragédii důvěra ve vzducholodě jednoznačně klesla a další lety Zeppelin podnikal už jen velmi krátce a pouze z výzkumných důvodů.
