2°C
Z voňavek nebylo moc na výběr
Absolutním hitem mezi voňavkami byly Živé květy. Šlo o usušenou větvičku květů konvalinky, fialky nebo karafiátu ponořenou do roztoku. Tuto voňavku si na začátku 60. let nechalo patentovat výrobní družstvo Vřídlo z Karlových Varů, které vyrábělo i další produkty, například sůl do koupele nebo koupelový olej Ozalur. V 80. letech pak družstvo vyrobilo pánskou kolínskou vodu Marcus Caesar, kterou mohli muži po holení nahradit nezaměnitelný Pitralon.
K dostání byly i vůně z ostatních socialistických zemí. V sedmdesátých letech byl populární polský parfém Być może, z Rumunska se dovážela jemná vůně Eva. Nesměla chybět ani specialita ze Sovětského svazu – kolínská Duch Moskvy, která se prodávala v lahvičkách ve tvaru trpaslíka, dědy Mráze nebo sněhuláka. Občas se objevily také parfémy ze Západu, ale končily pod pultem. Kdo chtěl kvalitní vůni, musel do Tuzexu.
Antiperspirant byl cizí slovo
Deodoranty ve sprejích byly na trhu až koncem 70. let. K dostání byl například v růžovém obalu Vionel, koncem 80. let jste pak jako podpultovku mohli sehnat spreje Fa nebo Impuls. Jednalo se ale o luxusní záležitost, jejich cena se pohybovala okolo 80 Kčs.
Šeříkové mýdlo, Indulona a Nivea
Kdo doma neměl šeříkové mýdlo, jako by nebyl. Používalo se nejen k osobní hygieně, ale také se často umisťovalo mezi ložní prádlo. Stalo se nepostradatelnou součástí každé domácnosti, ale také oblíbeným dárkem. Děti je kupovaly maminkám k MDŽ a soudružkám učitelkám ke Dni učitelů. Výběrová mýdla se prodávala ve zdobených papírových kazetách nebo plechových dózách. Mimo ně patřila mezi poptávané produkty také nesmrtelná Indulona či krémy Nivea.
