2°C
Spletla jsem si vlak
Už během studií jsem se zamilovala do francouzského umění a řekla jsem si, že jakmile budu mít možnost, vyrazím do Paříže a projdu si galerie a známá místa z obrazů. Před posledním ročníkem na vysoké jsem se konečně odhodlala a naplánovala si pět dní v Paříži a čtyři dny v Bretani. Nemohla jsem se dočkat, až vyrazím.
Město mě uchvátilo
Let z Prahy byl krátký, v Paříži jsem nastoupila do vlaku a nechala se odvézt do centra, tam jsem měla zamluvené ubytování. Vybalila jsem kufr a vydala se za poznáním. Už doma jsem si udělala plán, co všechno chci vidět, abych náhodou na něco nezapomněla. Plán ale nešlo dodržet. Při cestách uličkami jsem se často nechala strhnout krásou a šla úplně jinam. V galeriích čas utíkal úplně jinak, takže naplánované dvě hodiny nestačily.
Přestala jsem spěchat
Seznam jsem nechala na pokoji a čas strávený v tomto nádherném městě jsem ponechala na náhodě. Díky tomu jsem viděla spoustu věcí, navštívila místa, o kterých se mi nesnilo, a Paříž jsem si užila na sto procent. A začala jsem se těšit na divokou Bretaň.
Zmatek na nádraží
Špatně jsem odhadla čas a na nádraží jsem běžela, rychle jsem si v automatu koupila lístek a spěchala k vlaku. Nastoupila jsem a oddechla si, že jsem spoj nezmeškala. Nasadila jsem si sluchátka a těšila se na nové dobrodružství, když se nade mnou zjevil průvodčí. Podala jsem mu lístek a dál se dívala z okna. On na mě spustil naštvaně něco francouzsky. Pohlédla jsem na něj a poprosila ho o angličtinu. Trochu smířlivěji mi sdělil, že jedu na jinou stranu, než mám lístek.
Pomoc se mi hodila
Na příští zastávce jsem vystoupila a průvodčí mi vysvětlil, jak se nejlépe dostat zpět, a zjistil mi, kdy jede další spoj do mé destinace. Byla jsem mu moc vděčná, že jsem si ani nevšimla, že mi napsal telefonní číslo na zadní stranu jízdenky. Před návratem z Bretaně jsem mu napsala, protože jsem měla v Paříži před odletem ještě spoustu času.
Jako z filmu
Čekal na mě na nádraží s květinou, vzal mě do kavárny a na procházku. Když mě pak doprovodil na vlak na letiště, vůbec se mi domů nechtělo. Hned po přistání v Praze jsem si zapnula telefon a doufala, že tam bude zpráva od něj. Byla. Psali jsme si několik týdnů, než jsem zase vyrazila do Paříže, pak on za mnou do Čech. Po skončení školy mi našel místo v kavárně a já se do města lásky za svou láskou přestěhovala.
Renata, 33 let, Opava
