Čtvrtek 21. listopadu 2024
Svátek slaví Albert, zítra Cecílie
Oblačno, sněžení 2°C

Ilona (35): Šikanovali mě ve škole, musela jsem tvrdě zakročit!

Příběh šikany
21. září 2024 | 05:00

Někdo má na školu jen ty nejepší vzpomínky, jiní by na léta strávená ve školní lavici nejraději zapomněli. Vemi často za to mohou zlí učitelé či spolužáci. V případě paní Ilony to byla ta první varianta. Jak se s ní dokázala vypořádat?

Rodiče mě kdysi poslali na soukromou, podnikatelskou střední školu v okolním městě, na kterou přede mnou chodili i moji dva sourozenci, byla to u nás „rodinná tradice“ a naši na tom prostě trvali, takže ani mé protesty, že bych raději na konzervatoř, samozřejmě neobstály. Jelikož jsem věděla, že v tomhle je o mé budoucnosti jasně rozhodnuto, musela jsem se s tím smířit a nedělat vlny. V první školní den jsem tak z domova odcházela samozřejmě s velkým odporem, dodnes si živě vzpomínám, jak mě bolelo břicho a já celou cestu zvažovala, jak bych raději někam utekla. Nakonec jsem samozřejmě na první vyučovací hodinu dorazila včas. Sedla si do třetí řady, kde bylo jedno volné místo, a čekala, co bude dál.

VIDEO: Margit Slimáková - Obezita - Jídlo ve školních jídelnách

Video se připravuje ...
Margit Slimáková - Obezita - Jídlo ve školních jídelnách

První setkání

Jen co naše třídní učitelka prošla dveřmi, byla mi rázem nesympatická. Pohledem přejela celou třídu a pak mi pokynula, ať si jdu přesednout do první řady. Nechápala jsem proč a byla pěkně naštvaná, takže jsem jí řekla, že tam sedět nechci a nevidím důvod, abych si přesedla. „Jestli nechceš hned první den školy dostat poznámku, tak si přesedni a nediskutuj,“ reagovala přísně. Nezbývalo mi tedy, než si vzít věci a naštvaně si sednout tam, kam ukázala. Cítila jsem, jak rudnu a jde na mě horko, navíc bylo v celé třídě hrobové ticho, všichni byli v pozoru. Nevím, čím jsem si tohle chování zasloužila, ale od té doby mě naše třídní, kterou jsme měli i na němčinu, a jako naschvál na ještě další dva předměty, neustále šikanovala.

Jedna velká komedie

Když jsem se s tím svěřila doma, rodiče tomu nemohli uvěřit. Samozřejmě je tehdy nenapadlo nic lepšího, než učitelce zatelefonovat, což bylo samozřejmě ještě horší. Neustále mě vyvolávala, dělala vše pro to, aby mi mohla dávat špatné známky a před třídou mě znemožňovala. Nemohla jsem to vydržet a byla bezradná, takže mě nenapadlo nic jiného, než si jít stěžovat řediteli. Řekla jsem mu, jak se věci mají a že za to, kolik tu rodiče za mé vzdělání platí, tohle rozhodně trpět nebudu, a ať s tím něco udělá. Načež šel se mnou do kabinetu mojí třídní a tam to i před dalšími kolegy začal řešit. Učitelka se přetvařovala, že si to špatně vykládám a tvářila se jako matka Tereza. Já si stála za svým, takže jí ředitel na závěr napomenul a řekl, že jestli se k němu dostane ještě další stížnost, dostane za to postih, bála jsem se, co bude dál, ale od toho dne už si na mě učitelka nikdy víc nedovolovala.

bpž
Autor: archiv

Autor: Lucija Veselá