Nedávno se můj muž vrátil ze služební cesty. Přinesl mi velkou kytici růží, dal mi pusu a řekl: "Mám tě strašně moc rád, víš to?" Šla jsem si udělat kafe a v kuchyni jsem si se studem uvědomila, co jsem mu provedla. Čekám dítě a... Cítím se strašně. Nevím, zda mu mám říct pravdu... "Poslyš, teď, večer před svatbou, chceš být sama, nebo mám pozvat pár přátel a udělat menší oslavu?" zeptal se mě tehdy. Pokrčila jsem rameny. "Nevím, mně je to vlastně jedno, jak chceš ty," řekla jsem. Odvětil, že mu je to také jedno. Nakonec jsme se domluvili, že si uděláme poslední den svobody, dal mi pusu, odešel a já za ním zamkla. Nebyli jsme žádní zajíčci a já se vdávala už podruhé. Ten večer jsem se loučila nejen se svobodou, ale i se svou garsonkou. Najednou zazvonil zvonek a za dveřmi stál můj první manžel Marek, muž se kterým jsem se po dvou letech manželství rozvedla, protože jsme si kromě sexu vůbec v ničem nerozuměli. "Mohu dál, nebo ho tady máš někde schovaného?" spustil. Pozvala jsem ho tedy dál. "Slyšel jsem, že se budeš vdávat," podotkl a já přikývla. Ten vysoký, mužný a neuvěřitelně přitažlivý chlap mě nečekaně uchopil do náruče, začal mě divoce líbat a přitom šeptal: "Ty jsi jen moje! Nepatříš nikomu jinému!" Snažila jsem se odtáhnout, ale marně. Na okamžik se čas vrátil daleko do dob naší lásky. "Jestli tě tuhle noc nepřesvědčím o tom, že tvoje druhé manželství je naprostý nesmysl, tak se klidně vdej! Víš, jak dlouho jsem se na tebe těšil?" opakoval neustále. Úplně jsem ztratila hlavu. Jako tolikrát v dobách nedávno minulých... Ležela jsem s očima otevřenýma a dívala se do stropu. Pak jsem ho probudila a vyhnala. "Běž pryč, musím se ještě trochu vyspat!" "Cože? Proč?" divil se. "Protože si zítra beru Vlastu," řekla jsem rázně. Rozhodla jsem se provdat se za muže, kterého strašně moc miluji, a poprosila jsem Marka, aby nám to nekazil. Když později Vlasta zazvonil u dveří, byla jsem už oblečená v bílém. "Tak co, vezmeš si mě nebo ne?" zeptal se s plachým úsměvem. Šťastně jsem se usmála a cítila se naprosto úžasně. Tedy alespoň nějakou dobu, než jsem zjistila, že jsem těhotná. Ani nevím, se kterým z těch dvou vlastně dítě čekám. A nevím, co mám dělat, zda to Vlastovi říct nebo ne... I. M., Havířov