2°C
Každý, kdo má děti, mi jistě dá za pravdu, že děti milují zvířata. Tak tomu bylo i u nás. Když jsme dostavěli domek, bylo nutné pořídit si k němu nějaké zvířátko. Nejdříve to byl pejsek, později kocourek a nakonec několik slepic. I když se říká, že pes s kočkou se nesnášejí, u nás tomu bylo naopak. Pejsek byl velice hodný a společenský a kocourek také. A tak se stávalo, že tato dvojice sedávala na schodech u domu a očekávala náš příchod z práce. Aby toho však nebylo málo, přidala se k těmto dvěma kamarádům ještě jedna slepice, která neustále přelétávala z ohrady a dožadovala se lepší společnosti. Možná je to divné, ale tato "trojka" nás vítala každý den. Kolemjdoucí se zastavovali a podivovali nad tím, jak je takové prapodivné přátelství možné. Jednoho dne šla dcerka na vycházku s mateřskou školou a doslova prohlásila, že se za ty naše tvorečky styděla, že zase všichni tři - tedy pes, kocour a slepice - sedí na schodech a čekají na zbytek rodiny. Slepice dostala "zaracha", udělali jsme opatření, aby už nepřelétala. Pejsek s kocourkem spolu ještě několik let věrně kamarádili, dokonce spali v jedné boudě. Jiřina, Pardubice
