2°C
Příběh, který vám chci vyprávět, začal tragédií, která se stala před 25 lety. Můj bratr měl při noční směně tragickou nehodu, kterou nepřežil. Celá rodina z toho byla zdrcená, hlavně moji rodiče. Jen díky mně, mému manželovi a dětem se situace pomalu uklidňovala. Přesto maminka opakovaně onemocněla, musela být dlouho v nemocnici. Bratr měl v době neštěstí teprve tříměsíční známost a jeho dívka navštívila moje rodiče ještě před pohřbem. Společně vzpomínali na prožité chvíle, rodiče si ji moc oblíbili. Hlavně otec. Ten se k ní začal chovat až podezřele mile, ale maminka to neviděla. Dívka se nabídla, že tatínkovi pomůže v domácnosti a po čase se k němu nastěhovala. Maminka nic netušila a my jsme jen zírali, jak si ho dívka omotala kolem prstu. Vypadalo to, že otec nechá majetek přepsat na ni - mě jako dceru naprosto odepsal... Po návratu z nemocnice se maminka odstěhovala ke své sestře. Doma totiž hospodařili tatínek se svojí "skoro snachou". Maminka nám doslova chřadla před očima. Tatínek měl oči jen pro svoji mladičkou přítelkyni, která mu očividně vlila novou krev do žil. Ale my jsme nečekali, až se maminka utrápí, a vzali jsme všechno do svých rukou. Otec nám to měl za zlé a trvalo velmi dlouho, než nás opět začal vnímat jako svou rodinu - hlavně mě jako dceru. Ten životní kotrmelec nás všechny dodnes mrzí, ale nejvíc jsme byli zklamáni z toho, že oba - otec i jeho mladičká přítelkyně - jsou lidé hluboce věřící. O té události se u nás doma nemluví, otec ji zřejmě považuje za něco naprosto normálního, ale maminka nikdy nezapomněla. M. R.
