Po přečtení příběhu týrané paní Jany ve vašem časopisu jsem se po 23 letech také rozhodla někomu svěřit. Byla jsem čerstvě rozvedená se 2 malými dětmi, manžel nás opustil kvůli atraktivnější ženě. Nebylo lehké uživit se, proto jsem nastoupila do práce, když staršímu synovi bylo 5 let a mladšímu teprve 2 roky. V té době mě kamarádka seznámila s mužem, který byl velmi milý, nosil mi květiny a chlapcům drobné dárky, zamilovala jsem se až po uši. Po krátké době se k nám přistěhoval a pak - pak začalo to peklo! S překvapením jsem zjistila, že mu práce moc nevoní a o to častěji navštěvuje hostince. V opilosti býval agresivní, často mě mlátil. Moc jsem se styděla chodit s modřinami, snažila jsem se je zakrývat, jak jen to šlo. Ale jednou bylo jeho běsnění tak nesnesitelné, že jsem v hrůze vyběhla na chodbu paneláku a křičela o pomoc. Přestože v domě bydlelo plno "chlapů", nikdo mi na pomoc nepřišel. Jediný, kdo se mě zastal, byla sousedka, která mu pohrozila policií. Kdyby se mě tenkrát nezastala žena, nevím, jestli bych dnes tento dopis psala - byla jsem zmlácená tak, že mi z nosu i pusy crčela krev, dokonce do mě kopal, i když jsem ležela na zemi... Sousedka tenkrát vyběhla z domu, z telefonní budky volala policii, ale policisté ji odbyli slovy, že kdyby měli jezdit ke všem takovým lapáliím, nedělali by prý po celé Praze nic jiného! Nakonec mi pomohl můj bývalý manžel, který okamžitě přijel, agresivního opilce vyhodil z bytu a pohrozil mu, že jestli se k nám třeba jen přiblíží, udělá mu to samé, co on mně. Dodnes jsem mu za to moc vděčná. A chci vzkázat všem ženám, které žijí s tyranem, aby nemlčely tak jako já. Aby si nenechaly vzít důstojnost, protože každá lidská bytost má právo na úctu a svobodu. Aby myslely na své děti a na to, co z nich vyroste, když budou mít před očima takový "otcovský" vzor. Já jsem udělala osudovou chybu, která vedla k tomu, že jsem na tom byla špatně nejen fyzicky - i psychicky jsem byla úplně zdeptaná. Podlehla jsem manipulaci a uvěřila jeho tvrzení, že za to všechno můžu já, že je to jenom moje vina... I když jsme se tyrana zbavili, nakonec jsem se musela i s dětmi přestěhovat, protože kdykoliv jsem ho potkala třeba v tramvaji, vždycky se na mě přilepil a žadonil, abych ho vzala zpátky, že prý udělal chybu a už se napravil. Když jsem odmítala, začal vyhrožovat, čímž mě jen utvrdil v tom, že v jeho případě žádné polepšení opravdu nehrozí... Byl to prostě psychopat! Moje trápení trvalo naštěstí jen půl roku, ale poznamenalo mě natolik, že ještě dnes, po tolika letech, mám jizvy na duši a zmítají mnou lítost i vztek zároveň. Dnes už existují různé linky bezpečí a azylové domy pro týrané ženy, není proto problém najít pomoc. Já jsem unikla tyranovi jen díky svému bývalému muži, díky tomu, že jsem našla odvahu a se svým trápením jsem se mu svěřila. Teď už jsem přes 15 let vdaná, žiju v harmonickém vztahu, z mých chlapců vyrostli slušní muži a tolerantní manželé. Mám radost, že jsme z nich s manželem vychovali dobré a pracovité lidi. Bůh ví, jak by to s nimi dopadlo, kdyby vyrostli v předešlém vztahu a denně viděli ty hrůzy, které jsem prožívala.