7°C
Manželka byla na služební cestě, a tak jsme byli se 4letou dcerou doma sami. Malá chtěla k večeři krupicovou kaši, a protože jsem měl pocit, že to je velmi jednoduché jídlo, pustil jsem se s chutí do díla. Dal jsem ohřát do kastrůlku mléko, nasypal cukr a když se mléko začalo vařit, přisypal krupici. Jenže část se vysypala na plotýnku a po chvíli se začala připékat a nepříjemně páchnout. Otevřel jsem okno, abych vyvětral, a honem přiskočil zpátky k plotně, abych mohl kaši dál míchat. A jak jsem byl zabrán do toho, aby se mi v kaši neudělaly hrudky, ani jsem si neuvědomil, že okno je otevřené i v sousední místnosti. Vůbec jsem nepostřehl, že se prosklené dveře spojující obě místnosti přivírají a postupně nabírají na rychlosti. Všiml jsem si toho až ve chvíli, kdy mě na to upozornila dcerka zvoláním: "Pozor, tati! Bude průjem!" Dveře to sice tenkrát vydržely, sklo se nevysypalo, ale od té doby se v naší rodině ustálila průpovídka: "Pozor, bude průjem!"
