2°C
Už dlouho jsme s manželem mluvili o druhém miminku. Syn toužil po sourozenci, ale příroda to chtěla jinak. I když jsem měla zajímavé zaměstnání, byla jsem ochotna je kdykoliv opustit a "vrhnout" se na mateřskou dovolenou. Nedařilo se nám počít asi čtyři roky. Kamarádky hrdě vystrkovaly svá bříška, některé už jezdily s kočárky. Každý den jsem myslela na miminko. A to byla možná chyba. Po dohodě se ženským lékařem jsme začali s manželem navštěvovat centrum asistované reprodukce. Po všech vyšetřeních se zjistilo, že jsme oba úplně zdraví a nic nám nebrání v početí. Najednou se ve mně asi něco zlomilo, myšlenkami jsem byla někde jinde. Jaké bylo naše překvapení, když mi lékař při předoperačním zákroku oznámil, že se v bříšku něco hýbe. Nevěřili jsme tomu, manžel pozorně sledoval monitor ultrazvuku. A opravdu - bylo tam něco, na co jsme tak dlouho čekali. Naší holčičce je dnes 15 měsíců a je to ta nejusměvavější slunečnice. Syn má skvělou ségru, jsme moc šťastná rodina. Manžel mi nedávno oznámil, že by toužil ještě po jednom miminku. A tak mám miminkovské oblečky schované ve skříni a ne na půdě, aby byly po ruce. Roztomilá holčička nemusí být posledním rodinným přírůstkem.
