2°C
"Nikdy tě to neohrožuje. Tohle je jen dočasné, to jsou jen takové konkubíny, ty vždycky budeš moje favoritka. Vždyť si ani nesundavám snubní prstýnek, když s nimi někde jsem," chrlil na mě můj manžel už poněkolikáté. Za dveřmi byly Vánoce roku 2015 a já jsem měla pocit, že zase někoho má. Bylo nám tehdy oběma pětatřicet.
Nebylo by to za deset let našeho manželství poprvé. Vždycky to vypadalo podobně. Manžel se začal tvářit záhadně, psal esemesky, což jinak nedělal, a z počítačové tiskárny lezly zamilované básničky. Na tom, jak moc byl pryč, se to neprojevovalo, protože vždycky pracoval dlouho do večera a pak to domů bral přes hospodu, takže se nedalo poznat, jestli je někde sám, nebo skončil u někoho doma. Vždycky když bylo více méně jasné, že má milenku, říkal mi, že si mám taky někoho najít, že mě to obohatí a jemu že to rozhodně vadit nebude.
Proč jsem to snášela? Nikdy to netrvalo dlouho a pak to mezi námi většinou bylo ještě lepší než předtím, manžel byl pozorný, vtipný. Sex s ním byl báječný. A hlavně jsem se bála, že s dvěma malými dětmi – máme holky dvojčata – bych to sama nezvládla, navíc jsme koupili byt na hypotéku. Připadalo mi, že moje situace vlastně nějak nemá jiné řešení než to nějak vydržet. Ale ve skutečnosti jsem to snášela čím dál hůř.
Ty Vánoce už se to nakonec vydržet nedalo. V noci na Štědrý den přišel domů až ve čtyři ráno, což už bylo trochu moc. Ani se nesnažil se omlouvat, tvářil se všelijak, odpotácel se do sprchy a pak hned šel spát.
Čtyřiadvacátého jsem prožila jako v mátohách, ale kvůli holkám – byly jim tenkrát čtyři – jsem se snažila, aby nic nepoznaly. Pozdě večer jsem manželovi, který konečně šel spát, projela mobil. Stačila mi chvilka a jediná esemeska, ve které si pochvaloval anální sex s nějakou ženou – mě to nikdy nelákalo, tak si ho zjevně našel jinde.
Pětadvacátého ráno mi manžel řekl, že by se tu stavila jeho kamarádka Jana, protože nemá klíče od bytu a že by se tu zdržela maximálně pár hodin. To možná nezní tak hrozně, ale přece jen byly Vánoce, a navíc mně bylo jasné, co je to za ženu. Řekla jsem mu, že v žádném případě, ale ona nakonec přesto zazvonila u našich dveří. Já jsme ji odmítla vpustit dál, muž mi řekl, že jsem hysterka, a dal jí ty klíče, aniž se namáhal mi vysvětlovat, jak se ocitly u něj.
Každopádně se ve mně tehdy něco zlomilo rozhodla jsem se, že ho opustím. A taky jsem mu to řekla. Začal se do mě navážet s tím, že bez něj to rozhodně nezvládnu. Poslední kapku přidal za necelý měsíc, když vzal holky ven sáňkovat na kopec kousek od domu. Asi za hodinu přiběhly domů s očima navrch hlavy, že se táta v třešňovce líbá s nějakou holkou. Když se vrátil, uhodila jsem na něj. Nic nezapíral, naopak řekl, že když se rozvádíme, tak už se s tím snad nemusí tajit. Mě beztak nejvíc naštvalo, že to udělal před dětmi, k němu už jsem cítila jen vztek, hnus a nenávist. A ještě mi vmetl, že já zůstanu na rozdíl od něj sama, protože o mě nikdo ani pohledem nezavadí.
Až tehdy mi došlo, že ke mně sice dříve byl manžel pozorný, ale že mi zároveň neustále různými způsoby srážel sebevědomí tak, abych mu byla vděčná, že se mnou je, a abych ani nepomyslela na to, že bych si mohla najít někoho jiného.
Ani teď jsem se do hledání nějakého chlapa nepustila, byla jsem ráda, že zvládám domácnost, holky a práci, a chystala se na rozvodové martyrium. Ale pracovně jsem potkala spolužáka z vysoké, s kterým jsme se kdysi oťukávali. Teď jsme se spolu párkrát vyspali, aniž jsme jeden či druhý počítali s nějakým dalším vztahem. Bylo to každopádně moc fajn. Žádný nadoblačný sex, ale mému sebevědomí to pomohlo. Jen se stalo, že nás spolu někdo viděl a prásknul to manželovi. Mně už to bylo jedno, ale jeho reakce byla trochu šok. Hystericky na mě křičel, že jsem snad ještě vdaná a "co si jako dokazuju" a že se mnou ten chlap spal z lítosti. A to už jsme se od sebe prakticky stěhovali pryč a on se s Janou vodil po městě za ruku...
Linda, Brno
