Když jsme s manželem zůstali sami a nastupovali do důchodu, pořídili jsme si psa. Začala jsem s ním chodit na nedaleké cvičiště. Jelikož byl ještě malý a neohrabaný, na namrzlé lávce uklouzl, spadl na zem a bolestivě kňučel. Ihned jsem s ním šla domů a druhý den jsme se hned ráno vydali i s mužem k veterináři, aby se na pejska podíval. Při nastupování do auta mi manžel ve spěchu přivřel prsty do dveří u auta. Byla to strašná bolest! V ordinaci zvěrolékaře pak museli kromě psa ošetřovat i moje prsty. Skončili jsme tak, že pes měl packu v dlaze a já pro změnu zafačovanou ruku. Oba jsme se vraceli domů jako invalidé. Kdokoliv k nám potom přišel na návštěvu, velmi se podivoval nad tím, co jsme my dva s pejskem vyváděli.
Milé čtenářky, pokud se chcete podělit s ostatními o své životní příběhy - veselé, smutné, plné lásky či tužeb a očekávání - neváhejte a napište nám. Určitě jste zažily něco, co se s odstupem času může zdát až neuvěřitelné. Napište nám o tom do redakce. Zveřejňujeme pouze příspěvky doplněné fotografií k příběhu, rodným číslem a adresou, abychom mohli autorkám poslat honorář 500 Kč za zveřejněný příběh. Pište na adresu: Blesk pro ženy, U Průhonu 13, 170 00 Praha 7, nebo e-mailem na: bleskprozeny@ringier.cz Obálku nebo e-mail označte heslem Príběhy.