Pondělí 21. září 2020
Svátek slaví Matouš, zítra Darina
Jasno 23°C

Bojovnice Irena porazila rakovinu, ale přišla o prso! Jak se jí změnil život?

4. května 2016 | 06:00

Dva roky chemoterapie, ablace prsu a následné ozařování z ní udělaly jiného člověka. Dnes jí na sobě záleží víc než kdykoli předtím.

Vystudovala pedagogickou fakultu a stala se ředitelkou mateřské školy. I když nakonec zůstala sama s malým synem, přebrala na sebe všechny role – mateřskou i otcovskou. „Dobrých výsledků však bylo dost na to, aby mi sebevědomí stoupalo a já si připadala potřebná a důležitá. Pak se všechno zvrtlo. Stres, práce, stres. Mým hlavním problémem se stal pocit zodpovědnosti za potíže druhých. Neposlouchala jsem své tělo, nedbala signálů. Jela jsem nadoraz. Pak jsem si nahmatala bulku v prsu,“ vypráví.

Po vyšetření jí řekli, že jde jen o myom, a objednali ji za rok na kontrolu. Cítila se naprosto zdravá. Ale nebyla. Po roce přišla diagnóza agresivního nádoru prsu. „V okamžiku, kdy si ortel vyslechnete, se vám zhroutí svět. V hlavě proběhnou obrazy života, který byl doposud. Tělo bije na poplach, totální alarm. Ještě že jsem měla oporu v rodině a ve svém příteli. Začala jsem bojovat, podstoupila jsem chemoterapie, ablaci prsu a ozařování.

Prso

Polovina úspěchu je v hlavě!

Chvílemi jsem se cítila jako troska, jindy jako akční hrdinka,“ pokračuje. Nikdy by prý netušila, že víc než polovina úspěchu je „v hlavě“. Musela se učit být tak trochu sobecká. „Snažila jsem se poslouchat své nitro, které mi říkalo: Neexistuje žádná nevyléčitelná nemoc, pouze nevyléčitelní lidé. A k těm jsem se samozřejmě přidat nechtěla!

Dost špatně jsem snášela padání vlasů, řas i obočí, vždy jsem dbala na svůj vzhled a upravenost. Ale ani v této složité době jsem nepřestala pravidelně navštěvovat kosmetičku, pedikúru a manikúru. Kadeřnice mi upravila mé původně dlouhé vlasy do tvaru paruky ještě předtím, než jsem ji začala skutečně používat, tudíž lidé pak žádnou změnu nepostřehli,“ popisuje své těžké období.

Přestože v pracovním tempu zvolnila, stačila absolvovat tři pracovní stáže v cizině, dokončit roční kurz pro další kariérní postup a připravit se na velmi náročnou operaci – tedy rekonstrukci prsu vlastním břišním lalokem. To všechno má dnes za sebou. „S pokorou si vážím každého nového dne a raduji se z maličkostí. Nevracím se k minulosti, dlouhodobě neplánuji a o ničem nesním, abych svou energii zbytečně nevyčerpala. Snažím se i pomoci ostatním, a proto úzce spolupracuji s nadací Rakovina věc veřejná," dodává.

Čtenářka Irena o tom, jak bojovala s rakovinou

Autor: Anz, sim