2°C
"Příliš mladá na to, aby se stala matkou." Tak zněl verdikt soudu nad čtrnáctiletou Američankou Lenou Pierce, která se tou dobou starala již šest měsíců o svou dcerku jménem Eva May. Psal se rok 1933. Malá Eva byla matce odebrána a nabídnuta k adopci a Leně nezbývalo než se s tím vyrovnat. Nějakou dobu jí to trvalo. Dvakrát se vdala a porodila dalších sedm dětí. Na svou prvorozenou holčičku však nikdy nezapomněla.
Z Evy se zatím stala Betty a žila u svých rodičů. Když jí bylo 21, adoptivní rodiče zemřeli a Betty se pustila do hledání těch biologických. Nebylo to vůbec jednoduché, neměla žádné vodítko. Přesto se nevzdávala. Padesát let jí trvalo, než zjistila jméno své biologické matky. Od jedné vzdálené příbuzné se pak také dozvěděla své původní jméno – Eva – a místo narození. A pak šlo všechno mnohem rychleji. Betty zkontaktovala jednu z Leniných dcer a pak už nic nebránilo tomu, aby se obě ženy setkaly.
"Celý život jsem myslela na to, jak vypadá a jak se asi má," svěřila se dojatá Lena. "Nedoufala jsem, že ji někdy uvidím." Ale bylo to její největší přání. "Byla jsem šťastná, když jsem se dozvěděla, že ještě žije, a pak ji slyšela v telefonu," vypráví Betty. Po setkání strávily obě ženy celý den spolu i se svými rodinami. Od té chvíle jsou v pravidelném kontaktu. "Mám pocit, že jsem v životě dosáhla toho, co bylo potřeba," uzavírá rodinnou historii Betty alias Eva.
