Neděle 3. března 2024
Svátek slaví Kamil, zítra Stela
Oblačno 11°C

Zpověď redaktorky Majky: Jak jsem se zbláznila a stala se hokejovou fanynkou

Že ženy hokeji nerozumějí? Nesmysl! Prožíváme ho více než chlapi!
8. května 2015 | 06:00

Na ulici začínám potkávat auta s vlajkami, chlapy v dresech a s pomalovanými tvářemi. Jo, mistrovství světa v hokeji je tu a s ním i šílené fandění. Propadla jsem mu i já.

Stalo se to ve chvíli, kdy jsem se ocitla na semifinále Litvínova s Kometou Brno uprostřed kotle, kterému místní říkali černožluté peklo (podle barev Litvínova). Než se poprvé puk dotkl ledu, jela jsem v tom jako zarytý fanoušek. Řvala jsem, zpívala, tleskala, skákala, nadávala, šílela… Prostě jsem fandila jako o život. A bylo mi krásně a uvolněně jako už dlouho ne.

Řevem k mužskému srdci

Nebudu vás tu unavovat tím, že jsem se s litvínovskou Vervou profandila až k jejich mistrovskému titulu, ale ten pocit, že stojíte mezi spoustou chlapů, můžete brečet, nadávat a být hysterická, a jim to připadá fajn, prostě nikdy jindy nezažijete. Jako fanynka si totiž můžete dovolit nechat emoce, ať s vámi cloumají ode zdi ke zdi, a nikomu to nevadí. Naopak. Bylo vidět, že čím víc hokej prožívám, tím víc mužům připadám sexy, a když jsem o přestávce promluvila chraplákem vykřičeným z fandění, málem mě pánové nosili na rukou.

Ženy se místo sexu raději koukají na televizi!
Autor: Shutterstock

Mejdan u televize

Vzhledem k tomu, že jsem postupně do hokeje „zblbla“ celou rodinu, vypadá náš fanouškovský večer jako slušný mejdan. Patnáct až dvacet minut před utkáním si nanosíme pití, brambůrky, palačinky, obložené chleby… Prostě všechno, na co máme chuť, vytáhneme vlajky, šály a dresy a naskočíme na fanouškovskou vlnu.

Nevěřila byste, jak obrovský pocit rodinné pospolitosti a sdílení mezi námi vzniká. Zoufalci, který zápas nestíhá, posíláme smskové zpravodajství typu: hrajeme přesilovku, jsme v oslabení, končí první třetina, chytat bude Pavelec, Francouz je bůh… A respekt, který jako matka s tolika puberťáky jinak získávám horko těžko, mám bezpracně a v obrovské dávce.

Konečně návrat chlapů
Vousatý muž
Autor: shutterstock

Jestli si myslíte, že dívat se na bandu šílenců, kteří se s klackem v ruce honí za něčím, co na ledě není skoro ani vidět, je projev zoufalství, vyvedu vás z omylu. Zvlášť naživo na stadionu je tenhle sport vodotrysk mužství, chlapáctví a namakanosti. Žádná přehlídka zženštilých typů, metrosexuálů ani rachitických zoufalců, ale minimálně během zápasů máte dojem, že svět je plný urostlých chlapů s obřími rameny, kteří jsou rychlí, nebojí se dát ránu, bojují na hranici svých sil – a vy se jim můžete schoulit v náručí, kde budete v bezpečí. Dobře, je to jen pocit, ale nádherný. Muži prostě najednou existují a jsou zatraceně sexy!

hokej
Autor: Archiv
Abychom si to shrnuli. Jako fanynka můžu být emotivní, a nejsem hysterka. Jako fanynka si můžu u televize dělat hody, a je to v pořádku. Jako fanynka mám hezčí vztahy s mužem i dětmi. Jako fanynka mám pocit, že svět má svůj řád a chlapi nejsou bábovky. Navíc jako fanynka jsem pyšná na zemi, ve které žiju, protože (i když jsme celkem miniaturní stát s nic moc rozpočtem) jsme dali dohromady tým bojovníků v čele s nezdolným Jaromírem Jágrem a jdeme do toho srdcem. Už teď jsme vítězové!

Autor: Majka Vinická