Nikdy jsem nebyla typická holčička, která by měla zájem o oblékání panenek, lovení kluků, parádění… Líbilo se mi být mezi kluky, sportovat, být drsná. Přihlouplé holčičí hihňání mě pobuřovalo a iritovalo. Ale pak se to najednou změnilo. Když jsem byla v pubertě, zamilovala jsem se. Jenže nikoliv do pohledného spolužáka. Líbila se mi holka, která seděla ve škole přes uličku. A nemohla jsem ji pustit z hlavy. Za nějaký měsíc mi došlo, že jsem jiná. Prostě na holky.
sex
Autor: profimedia.cz
Konečně spokojená?
Začátky byly těžké, nevěděla jsem, jak to říct rodičům, jak se s tím poprat. Ale nakonec jsem se smířila. I máma s tátou přijali dobře, když jsem jim v osmnácti řekla, že žádného kluka domů nepřivedu, protože se mi líbí holky. Hledání „té pravé“ pro život ale jednoduché nebylo. I mně spousta vztahů ztroskotala, prožila jsem zklamání.
Krásná Eva
Jenže pak jsem potkala Evu. Vyhlédla jsem si ji na firemním večírku. Dala jí najevo svůj zájem a ona k mému překvapení zareagovala pozitivně. Hned jsem cítila, že ji si rozhodně nechci nechat utéct. Já jsem prudká, ona naopak klidná. Vzájemně se doplňujeme, umí mě usadit, když vybouchnu, máme společné zájmy. A naštěstí mi ještě neutekla. Jsme spolu pět let a dostaly jsme se ještě o kus dál. Zatoužily jsme po rodině, miminku.
Kde sehnat muže?
Dlouho jsme přemýšlely, jak získat to, čím bohužel nedisponujeme – sperma. Zvažovaly jsme umělé oplodnění, uvažovaly nad dárci – kamarády. Nakonec jsme se rozhodly: poprosíme mého bratra. Byly jsme smířené s odmítnutím, ale on překvapivě souhlasil. Dárcem bude tedy on. Oficiální maminkou Eva. A já se tak dočkám vlastního potomka, i když si ho neporodím. Už brzy podnikneme další kroky k našemu vysněnému přání. A doufám, že z nás brzy bude velká a šťastná rodina!