2°C
Před šesti lety, v mých třiadvaceti letech, jsem propadla horolezeckému sportu. Byla jsem čerstvě po rozchodu, kdy jsem se po pěti letech rozešla s mojí velkou láskou, se kterou jsme pomalu začali plánovat společný život. Bohužel nic netrvá věčně, i když si myslíme opak. Byla jsem z toho tehdy na pokraji zhroucení, a tak jsem byla vděčna, když mě Mirka dovedla mezi své kamarády horolezce a naučila mě milovat tento sport.
Každý volný víkend jsme trávili v přírodě, lezli po skalách a po večerech se bavili u ohně. Během pár týdnů jsem měla srdce zase trochu lehčí a začala jsem věřit, že existují i jiní muži, než můj bývalý přítel. A že jich mezi horolezci nebylo málo! I když o mě někteří projevili zájem, nechtěla jsem o žádném novém vztahu ani slyšet, takto mi bylo dobře. Všechno má svůj čas.
Z morouse skutečným gentlemanem
Olda mi velice imponoval.
Autor: Profimedia.cz
Byl tam ale jeden muž, který mi naprosto imponoval. Bohužel to byl manžel mé kamarádky Mirky, která mne do své party přivedla. Ačkoliv jsem Oldu, jejího manžela, znala už z dřívějška, nikdy jsem si nevšimla, jaký skutečně je. Působil na mě jako morous, pořád se mračil a vypadalo to, že jeho pozdrav je maximum, co mi může věnovat. Na výpravách jsem ale najednou zjisitla, že je jiný.
Protože jsem byla tehdy nováček, všichni se mi snažili co nejvíce pomáhat, obzvláště Olda. Vše mi pečlivě vysvětloval a vzal si mne na starost, že jestli mne někdo bude jistit, bude to on, jakožto nejzkušenější horolezec. Mirka byla v pohodě a akorát ho v tom ještě podporovala. Během pár výprav jsme se tak s Oldou hodně zkamarádili.
Takto pohodové období trvalo asi tři roky a s Oldou jsme spolu trávili čím dál tím více času. Ale samozřejmě dohromady s ostatními. Začali jsme spolu nezávazně laškovat, já to považovala ze srandy, protože to se tak nějak v té naší skupině všeobecně dělo a nikdo to neřešil. Jenže Olda, který byl o deset starší, jak já, to asi chápal jinak.
Koukám, jak jsi krásná
Jednoho dne za mnou přišla Mirka, že dostala možnost jet na tři týdny na výpravu do Himalájí, ale že mají volné jen jedno místo, takže musí Oldu nechat doma. A ještě mi kladla na srdce, ať ho někdy přijedu navštívit, že tam chudák bude doma sám, opuštět, a že konkrétně mě určitě moc rád uvidí. Proč ne? Řekla jsem si...
Dva dny po jejím odjezdu mi už Olda volal. Byl akorát listopad a že dostal v práci od kolegy výborné Svatomartinské víno, jestli se nechci zastavit. Jasně, odpověděla jsem a po práci za ním vyrazila. Při druhé skleničce vína se najednou octl nějak moc blízko mne. Koukal mi zpříma do očí. "Co je?," zeptala jsem se ho, celá nervózní. "Nic, jen koukám, jak jsi krásná.," odpověděl bez mrknutí. Rozbušilo se mi srdce a zacítila jsem v sobě mrazení. Ale nebylo to nepříjemné, bohužel naopak.
"Díky," řekla jsem celá červená. Nato se Olda naklonil a začal mne líbat. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co se děje a odtáhla ho od sebe. Čapnul mne znovu a trochu silou mne začal líbat znovu. Strčila jsem do něj a beze slova od něj odešla. Byla jsem z toho neuvěřitelně rozhozená. Na jednu stranu se mi opravdu strašně líbil a byla jsem do něj zakoukaná. Na druhé straně byla Mirka, kterou jsem já nechtěla zradit.
Pojď, to se dá tajit dlouhá léta
Procházela jsem se ulicí a přemýšela nad tím, co se stalo, když mi zazvonil telefon. Olda. "Prosímtě vrať se. Co řešíš? Mirka se o tom nemusí nikdy dozvědět, když jí to neřekneš. Ode mne se to určitě nedozví. Jsou přeci věci, které se dají utajit léta...," hučel do telefonu Olda. "Ne, to nejde. Já bych měla hrozné výčitky vůči ní, to já prostě nedokážu," ovětila jsem. Na to mi odpověděl něco ve smyslu že jsem ještě mladá a blbá a že tomu vůbec nerozumím.
Nedokázala jsem na to přestat myslet. Olda se mi líbil, ale prostě pořád tam byla ta Mirka. Po onom večeru se mi asi týden neozval, když pak najednou mi od něj přišla sms, že leží v posteli a chtěl by, abych tam byla s ním. Ať za ním přijedu. Okamžitě jsem zprávu vymazala a vypustila to z hlavy. Za hodinu mi přišla další, už trochu odvážnější zpráva. Zase jsem jí vymazala a nechala to být.
Oldu ale moje ignorace nejspíše přitahovala ještě více, a tak mne začal uhánět. Ať za ním přijedu, že na mě pořád myslí, že by mne chtěl líbat a dělat se mnou i jiné věci, a tak dále. Snažila jsem se ho jemně odpálkovat, ale nic na něj neplatilo. Takto to trvalo několik měsíců. Mrzelo mne, že jsem se mu najednou začala vyhýbat, protože jsem ho měla ráda. Ale nešlo to jinak. Když ale nepřestal s věčným otravováním, tak jsem za ním jela a rozhodla jsem se to s ním ukončit jednou pro vždy.
Promiň, ale nechci tě
Sešli jsme se v hospodě, on celý vyvoněný, oholený, ačkoliv normálně nosil několika denní strniště. Ihned mne políbil, ale strhla jsem hlavu, tak jsem dostala pusu na tvář. Začal opět se svými řečmi o tom, jak by mě chtěl a kdesi cosi. Tak jsem mu naplno řekla, že s ním nikdy spát nebudu, že mne nepřitahuje, že se mi jako chlap vůbec nelíbí. Ačkoliv to třeba nebyla tolik pravda, bylo to jediné, co na něj mohlo zabrat.
A také zabralo. Začal na mne být sprostý, co si o sobě vůbec myslím, že já taky nejsem žádná krasavice a že bych měla být ráda, že o mě měl vůbec zájem. Nadával mi do manipulátorky, která ho celou dobu smyslně svádí a pak ho takhle odkopne. Nehodlala jsem to poslouchat, tak jsem se bez jediného slova opět zvedla a odešla.
Co přišlo poté, bylo mnohem horší. Druhý den ráno mi volá Mirka, že se mnou potřebuje mluvit, jestli s ní nepůjdu na oběd. Rozbušilo se mi srdce, ale nedala jsem na sobě nic znát a domluvila se, kdy se sejdem. V poledne mne téměř nepozdravila a nikdy jsem u ní neviděla tak chladný pohled. Bez jakýchkoliv okolků na mne vybalila, že jí Olda řekl, že jsem po něm vyjela a soustavně se snažím ho svést, i když se mi několikrát snažil vysvětlit, že miluje jen a jen jí a že by jí nikdy nepodvedl. A že už neví, jak jinak mi to má vysvětlit, tak že to říká jí.
Přátelství nade vše. Skutečně?
V tu chvíli by se ve mě krve nedořezali. Ten čů...! Řekla jsem. Pár minut jsem přemýšlela, jesltli jí mám říct pravdu, jak se věci skutečně mají. Nechtěla jsem ho potopit, tak jsem se jí to snažila vymluvit, že to přeci není pravda a že mě zná a že mi snad věří. Moc se na to netvářila. Po chvíli z ní vypadlo, že by mi nějak věřit chtěla, ale moc to nejde. Nevěděla jsem, jak jinak se bránit, a tak jsem jí řekla pravdu. S tím, že jsem jí ukázala všechny sms, co mi psal a já je měla uložené v telefonu.
Konečně mi uvěřila. Rozbrečela se a propadla se naprostému zoufalství. Omlouvala se mi, že nechápe, jak mi mohla nevěřit a naopak tomu hajzlovi skočit takhle na lep. Když mu to řekla, samozřejmě nic nepřiznal a začal o mně mluvit jako o pomstichtivé mrše. Když ani po dlouhodobém nátlaku nepřiznal pravdu, odešla od něj.
Já mám dodnes špatné svědomí z toho, že jsem své kamarádce zničila manželství. Co mě ale mrzí víc, je fakt, že mi tenkrát nevěřila a odmítala mi vůbec uvěřit. Trvalo mi několik měsíců, než jsem k ní získala zpátky důvěru, i když se moc snažila. Dnes je to už nějaké čtyři roky po té celé aféře. Stále lezu, Mirka taky a Olda mezi nás už nikdy nepřišel. Jednou za čas mi přijde od něj zpráva, že na mě stále myslí a že jsme jediná, koho kdy miloval. S úsměvem si sama pro sebe řeknu něco o schizofrenikovi a idiotovi a zprávu smažu.
