S přítelem jsem byla už 4 roky. On je o 6 let starší, takže už pracuje, já ve svých 24 letech ještě studuji vysokou školu.

Nebyla to láska na první pohled, naopak, zamilovala jsem se do něj postupně za to všechno, jaký je. Pracovitý, hodný, máme společné zájmy i názory. Chtěla jsem s ním založit rodinu, strávit zbytek života v domečku, který bychom si postavili, se zahradou, kde by si hrály naše děti. Všechny plány jsou ale pryč.

Nepříjemné přiznání

Když mi Petr před dvěma lety přiznal, že se občas dívá na porno, bylo to pro mě nepříjemné. To mu jako nestačím, nebo jsem ošklivější, než ty ženy na videu? Párkrát jsme se kvůli tomu pohádali, ale nakonec mi vysvětli, že se mnou to nijak nesouvisí a já po průzkumu pochopila, že pokud se to neděje nijak často, je to "normální". A dokázala jsem s tím žít. S Petrem jsme ještě nebydleli a vzhledem k tomu, že se mnou se těmto "radostem" neoddával, zanedlouho jsem na to zapomněla.

Později jsem však narazila v jeho počítači na historii prohlížených stránek a zjistila, že rozhodně nejde jen o nějaké uvolnění, když u něj zrovna nejsem - jak to on definoval! Podle historie se na porno koukal víc než párkrát (i několikrát) do týdne a dokonce i v den, kdy jsme se milovali spolu.

14 dní bez porna? Ani náhodou!

Byl to pro mě neskutečný šok. Brečela jsem a připadala si jako podvedená. Řekla jsem mu, že je závislý a že mi lhal. On se omlouval, tvrdil, že o nic nejde a že porno k životu absolutně nepotřebuje, ať z toho nedělám drama, které to není. Aby mi dokázal, že pro něj ztráta erotických stránek opravdu neznamená žádný problém, domluvili jsme se na tom, že bez toho tedy 2 týdny vydrží.

Zrovna jsme se v tom období ale moc neviděli a logicky spolu ani nespali a když jsem k Petrovi pak přijela, zjistila jsem z historie, že to v tomto "celibátu" nevydržel. Byla jsem šíleně naštvaná a zklamaná,protože nebyl vůbec ochoten splnit, co mi slíbil. Petr nechápal, co po něm chci, protože si myslel, že jen nechci, aby onanoval, ale že na porno se koukat může. To jsem už viděla rudě, šíleně jsme se pohádali a já jsem v slzách odešla.

A dost!

Nakonec jsme se ale ještě usmířili, Petr přišel s kytkou, přísahal, že mě miluje a že to tedy dělat nebude, když mi to tak vadí a byli jsme spolu dál. Definitivní zlom ale přišel v okamžik, kdy jsem asi po půl roce zjistila, že Petr náš problém nevyřešil tím, že by přestal koukat na porno, ale tím, že si v počítači zrušil ukládání historie. Zrovna jsme v té době spolu moc nespali, on mi tvrdil, že má dusno v práci a nemá na sex náladu a já měla zrovna zkouškové.

Se zatajeným dechem jsem ukládání tajně znovu nastavila a čekala týden. S hrůzou jsem zjistila, že Petr sice nemá chuť na sex se mnou, ale na porno má nálady dost! Koukal na něj klidně i 2x denně, dokonce ani ne 10 minut po mém odchodu domů! Jako by jen čekal, až vypadnu, aby si to mohl udělat se svými silikonovými nádherami. A nejhorší na tom bylo, že asi 2 hodiny poté, si dal ještě opakování!

Vůbec jsem to nemohla rozdýchat. Hrozně mě tím pošpinil, podvedl a zklamal. I když ho miluji, nevydržela bych být s člověkem, který mi lže kvůli něčemu tak zbytečnému, jako je porno. Jak bych mu měla věřit v čemkoliv jiném? Jak by někdo s touto závislostí byl schopen vychovávat děti? I když to moc bolí, nakonec jsem se s ním rozešla, i přes jeho protesty a sliby. Snad čas dokáže, že jsem udělala dobře.