Příběh čtenářky Květy: Nechtěla jsem za muže instalatéra! | Pro ženy | Blesk.cz

Příběh čtenářky Květy: Nechtěla jsem za muže instalatéra!

29. prosince 2013 | 11:30

Květa je vysloveně studijní typ, má ráda kulturu a společnost. Celé dětství proto toužila po bydlení ve městě, kde je přece jen více příležitostí pro návštěvu kin a divadel. Když začala studovat vysokou školu a bydlet na koleji, konečně se všechno změnilo k lepšímu. K opravdovému štěstí chyběl Květě ten pravý muž...

Žila jsem takový život, jaký jsem si vždycky přála. Byla jsem pevně rozhodnutá, že po skončení školy se zpátky na vesnici ani za nic nevrátím. Užila jsem si krásných pět let, jen toho pravého jsem stále nemohla najít. Byla jsem holka krev a mlíko a nabyla dojmu, že o takové intelektuálové zřejmě nestojí. Většinou se mi totiž líbili takoví, kteří vždycky dali přednost křehké a velmi štíhlé dívce.

Muž a žena
Muž na obzoru

Ke konci studia jsem potkala bývalou spolužačku z gymnázia, Báru, která bydlela nedaleko vesnice, odkud jsem pocházela. Lákala mě na silvestrovskou zábavu ve vedlejší vsi, nechtělo se mi, ale nakonec jsem kývla. Alespoň budeme mít dost času si popovídat, říkala jsem si. Jenže na rozhovor nebyl vůbec čas, celou noc jsem protančila s jejím bratrancem Michalem. Byl o deset let starší a moc milý. Když jsem ale zjistila, že pracuje jako instalatér, zamrzelo mě to. Vždycky jsem totiž chtěla partnera s minimálně středoškolským vzděláním. Měla jsem pocit, že když je žena vzdělanější, nemůže vztah klapat.

Nejprve jsem si neuměla představit, že budu žít s instalatérem.
Druhá šance

Michal mi dával najevo svůj zájem, ale já ho s úsměvem odmítala. Říkal, že se nedá a bude to tak dlouho zkoušet, dokud nebudu jen jeho. Smála jsem se tomu a vůbec mě nenapadlo, že svého někdy dosáhne. Za pár měsíců jsem úspěšně složila státnice a hledala si místo učitelky. Čirou náhodou bylo k mání jedno nedaleko vesnice, ze které jsem pocházela. A zatímco jsem poznávala školu, žáky, kolegy a kolegyně, Michal mě neúnavně zval na rande. A byl velmi vynalézavý.

Nakonec jsem to vzdala a říkala jsem si, že mu šanci dám, pozvání jsem přijala. Vyšli jsme si na sklenku vína. Měla jsem ten den na duši splín a doufala, že mě Michal, kterého jsem si pamatovala jako nakažlivě veselého, rozptýlí. Cítila jsem se s ním krásně. Vedli jsme dlouhý hovor a odcházeli až ve chvíli, kdy nás doslova vyhazovala obsluha. Začali jsme se scházet a já se zamilovala. Brzy jsme spolu začali bydlet. U Michala jsem oceňovala spoustu věcí, nejvíc však to, jak byl pozorný, šikovný a praktický.

Muž a žena
Zpět na vesnici

Ani co se týče kultury na vesnici, kde jsem nechtěla kdysi zůstat ani za nic, nestrádám. Kam potřebuji, dojedu si autem, do kina mě Michal vždycky rád doprovodí a na divadelní návštěvy mám Báru. Ta se mi nedávno přiznala, že celé naše setkání už kdysi velmi pečlivě zinscenovala. Právě Silvestr byl prý skvělá záminka, jak nás dva dát dohromady. Nemůžu se na ni zlobit, žijeme si s Míšou spokojeně v malém domku a vůbec nic nám nechybí. Navíc doufáme, že k nám co nevidět přiletí čáp.

Autor: kač