Paní Jaroslava už odmalička snila o velké rodině. Vztah s jejím partnerem sice občas zaskřípal, ale nic a nikdo není dokonalý, a tak doufala, že se její sen stane skutečností. V květnu 2009 se na těhotenském testu konečně ukázaly dvě vytoužené modré čárky! Gynekolog těhotenství potvrdil, ale testy z cytologie nevyšly pozitivně. Bylo tedy nutné jet na vyšetření do FK Motol. „Bylo mi řečeno, že můj stav je v předrakovinovém stádiu a není jisté, zda miminko vůbec donosím,“ říká paní Jaroslava.

Na kontroly musela nastávající maminka jezdit každé dva až tři měsíce. „Už v té době mi byla větší oporou maminka než partner,“ vzpomíná. Vztah začal ještě víc skřípat a její přítel nacházel útočiště hlavně v místní hospodě. „Pořádnou práci také neměl a začal si půjčovat na jméno naší rodiny.“
V roce 2010 přišla na svět krásná a zdravá Nikolka. Zhruba po dvou měsících po porodu musela paní Jaroslava podstoupit tzv. konizaci děložního čípku (odstranění postižené tkáně). „Měla jsem štěstí, že se na to přišlo včas,“ říká.

Soutěž Zlatíčka 2013 vrcholí! Hlasujte a přihlašujte své děti ZDE >>>

Měsíce plynuly, tatínek se čím dál tím víc zdržoval v hospodě a navíc začaly paní Jaroslavě chodit i výhružné esemesky. „Bylo v nich, že by partner měl začít splácet své půjčky, jinak že si najdou jiný způsob, jak peníze získat. V té chvíli se to ve mně zlomilo a rozhodla jsem se pro rozchod. Nemohla jsem dopustit, aby se něco stalo mé rodině!“
 
Expřítel nesl rozchod těžce. Obtěžoval paní Jaroslavu urážkami a vyhrožoval, že unese ji i dcerku, a pak je zabije. „Bála jsem se, a proto jsem vše ohlásila na policii.“ Na chvíli se zdálo, že bude klid. Po nějaké době však výhrůžky začaly nanovo. „Párkrát jsme se střetli i fyzicky, nikdy ale u toho nebyli žádní svědci, a tak jsem neměla žádné důkazy. Na policii jsem už znovu nešla, měla jsem strach,“ říká paní Jaroslava.

Naštěstí se Jaroslavě podařilo zanedlouho najít novou lásku a na starosti už nebyla sama. Výhružkám byl konec a zdálo se, že se znovu blýská na lepší časy. To však ještě nevěděla, co si pro ni osud nachystal …

Další rána přišla o dva roky později. „Bylo to půl roku, co jsem si nechala zavést nitroděložní antikoncepci. Vynechala mi však menstruace, připisovala jsem to ale stresu, těhotenství jsem opravdu nečekala.“ Nicméně lékař těhotenství opět potvrdil. Její přítel z toho příliš nadšený nebyl – po měsíci se vypařil. „Zvažovala jsem i potrat, ale pak jsem se rozhodla, že si dítě nechám i za cenu toho, že na to budu sama.“

Paní Jaroslava si neplánované těhotenství začala pomalu, ale jistě užívat. Všechna vyšetření vyšla v pořádku, a tak se celá rodina těšila na nový přírůstek! Avšak v sobotu 26. května paní Jaroslavu probudily křeče v břiše, dokonce i slabě krvácela. Když se její stav nelepšil, okamžitě vyjeli do nemocnice. „Bylo mi řečeno, že už rodím, i když jsem byla teprve ve 27. týdnu.“

Na svět přišel Tomášek, měřil 38 cm a vážil 1250 g. Okolo hlavy měl však omotanou pupeční šňůru. „Koutkem oka jsem zahlédla jeho malé tělíčko. Cítila jsem úlevu, věděla jsem, že teď už mu pomohou,“ říká Jaroslava.
Následovalo oživování a rychlý převoz do nemocnice v Českých Budějovicích. Po podrobnějším vyšetření u něj zjistili krvácení do mozku III. stupně (z možných čtyř stupňů). „Poprvé jsem si Tomáška mohla pořádně prohlédnout až třetí den po porodu. Lékaři říkali, ať se připravím i na to, že možná nepřežije.“

Paní Jaroslava byla stále na telefonu, kdyby volali z nemocnice.  Nepřestávala však doufat. „Říkala jsem si, že když nemám štěstí já, mohlo by se usmát alespoň na mé děti.“  Malému Tomáškovi lékaři do hlavy zavedli rezervoir, přes který odváděli přebytečný mozkomíšní mok. Poté mu byl umístěn do podkoží hlavičky tzv. V-P shunt, přes který se mozkomíšní mok vstřebává do bříška. 30. srpna se maminka konečně dočkala a mohla si syna pochovat a dokonce i nakrmit.

„Byl to nádherný den, těšila jsem se, že si ho budu moct brzy odvézt domů. “Vše ale bylo jinak. Následující den se zavedený V-P shunt bohužel zanítil, o měsíc později mu ho tedy zavedli znovu a zatím funguje tak, jak má. Po dlouhých 152 dnech s váhou 3750 g a 54 centimetry si ho paní Jaroslava mohla konečně odvézt domů, stále ale musí dojíždět na pravidelné kontroly. Tomáškovy bude zanedlouho už rok, velikostí spíš však připomíná tak půlroční miminko. „Vypadá spokojeně a šťastně, má se čile k světu. I když ještě nemá zuby, neplazí se a sedět vydrží jen s oporou, já věřím, že svým tempem vše brzy dožene!“

Co se týče vztahů, paní Jaroslava na lásku nezanevřela. „V tuto chvíli jednu prožívám. A kdyby to nevyšlo? Nevadí, zkusím ji najít jinde. Doufám jenom, že ji hned tak hledat nebudu,“ říká s úsměvem.

„Mé veliké díky patří mé mamince, která mě celou dobu podporovala a velice mi pomohla, i přesto, že to se mnou nebylo jednoduché, moc si tě vážím! Poděkování patří také nemocnici v Písku a celému neonatologickému oddělení v Českých Budějovicích, zachránili Tomáškovi život,“ uzavírá příběh paní Jaroslava.