2°C
Nikdy jsem tyhle předpovědi nijak nezpochybňovala, spíš jsem se jen pousmála a nechala jsem každého, ať si věří, čemu chce. Jednou však i mě posedla zvědavost, a tak jsem kolegyni požádala, aby mi věštila také.
Učinila jsem tak krátce před svou svatbou a následnou svatební cestou. Hořela jsem zvědavostí, jestli mě a mého nastávajícího snad nečeká něco, s čím jsme nepočítali. Přestože jsme jeli na svatební cestu "jenom" do Mariánských Lázní, byla jsem napjatá a nervózní, co nás tam může potkat.
Podivné varování
Svatba byla úžasná! Přesně taková, jakou jsme ji chtěli mít. A hned večer jsme nasedli s manželem do rychlíku a vyrazili do lázní. Týden v překrásném prostředí utekl jako voda a my jsme se vraceli domů - opět rychlíkem přes Prahu. Tam jsme se chtěli chvíli zdržet, manžel uložil zavazadla do úschovny a stál frontu na zpáteční jízdenky. Já jsem na něj čekala na okraji parčíku před Hlavním nádražím.
Slepec ze Sherwoodu
Ale najednou ke mně přiskočil, strhnul mi tašku z ramene, berle zahodil a vzápětí sprintem zmizel v dálce. Zůstala jsem stát jako opařená! Kabelka fuč, peníze fuč, doklady jakbysmet! Zůstaly mi jen ty berle, které mladík zahodil.
Věštbám se vyplácí věřit
S manželem jsme později navštívili Prahu ještě mnohokrát a vždycky se usmíváme nad vykuky, kteří obklopují Hlavní nádraží a s historkami, že se momentálně dostali do úzkých a nutně potřebují půjčit pár korun na jízdenku, oslovují důvěřivce. A vybrali si své působiště velmi dobře! Místo je plné lidí z venkova, kteří přijedou a zase odjedou a druhý den už nevidí, jak tentýž člověk oslovuje se stejnou nebo jinou legendou desítky dalších naivních lidí.
Čtenářka Marie
