Příběh čtenářky: Věštkyně měla pravdu, slepec mě okradl o vše | Pro ženy | Blesk.cz

Příběh čtenářky: Věštkyně měla pravdu, slepec mě okradl o vše

9. března 2013 | 06:00

Pracovala jsem s kolegyní, která byla známá tím, že s pomocí lógru předvídala zájemcům budoucnost. Já sama jsem na podobné výklady nikdy moc nevěřila. Bohužel, měla jsem. Ušetřila bych si spoustu starostí...

Nikdy jsem tyhle předpovědi nijak nezpochybňovala, spíš jsem se jen pousmála a nechala jsem každého, ať si věří, čemu chce. Jednou však i mě posedla zvědavost, a tak jsem kolegyni požádala, aby mi věštila také.

Učinila jsem tak krátce před svou svatbou a následnou svatební cestou. Hořela jsem zvědavostí, jestli mě a mého nastávajícího snad nečeká něco, s čím jsme nepočítali. Přestože jsme jeli na svatební cestu "jenom" do Mariánských Lázní, byla jsem napjatá a nervózní, co nás tam může potkat.

Podivné varování

Chcete sidopřát skutečnou romantiku? Jeďte s partnerem do termálních lázní a nechte se hýčkat.
Věštba byla naštěstí povzbudivá, a tak jsem se uklidnila. Jen v závěru výkladu jsem nerozuměla upozornění, abych si dávala dobrý pozor na muže, který prý chce zneužít mého soucitu. Marně jsem přemýšlela, kdo z mého okolí by to mohl být, a protože mě nikdo nenapadal, brzy jsem to vypustila z hlavy.

Svatba byla úžasná! Přesně taková, jakou jsme ji chtěli mít. A hned večer jsme nasedli s manželem do rychlíku a vyrazili do lázní. Týden v překrásném prostředí utekl jako voda a my jsme se vraceli domů - opět rychlíkem přes Prahu. Tam jsme se chtěli chvíli zdržet, manžel uložil zavazadla do úschovny a stál frontu na zpáteční jízdenky. Já jsem na něj čekala na okraji parčíku před Hlavním nádražím.

Slepec ze Sherwoodu

Italka si na slepou jen hrála, pobírala sociální dávky pro nevido
A právě tam ke mně přistoupil mladý, asi 18letý chlapec s berlemi a tmavými brýlemi na očích a požádal mě, jestli bych mu nepomohla bezpečně přejít rušnou silnici pod nádražím. "Proč ne?" řekla jsem si a vydala se udělat dobrý skutek. Vzala jsem mladíka pod paží a převedla ho na druhou stranu ulice. Moc mi děkoval, nešetřil slovy uznání, že ještě existují dobří lidé.

Ale najednou ke mně přiskočil, strhnul mi tašku z ramene, berle zahodil a vzápětí sprintem zmizel v dálce. Zůstala jsem stát jako opařená! Kabelka fuč, peníze fuč, doklady jakbysmet! Zůstaly mi jen ty berle, které mladík zahodil.

Věštbám se vyplácí věřit

Na Hlavním nádraží stojí vlaky kvůli spadné troleji
V tu ránu jsem si vzpomněla na podivnou věštbu, která mě varovala, že nějaký muž bude chtít zneužít mého soucitu. Dostala jsem za vyučenou a přesvědčila se, že se vyplácí věštbám věřit. Od té doby jsem mnohem opatrnější, když mě někdo cizí osloví.

S manželem jsme později navštívili Prahu ještě mnohokrát a vždycky se usmíváme nad vykuky, kteří obklopují Hlavní nádraží a s historkami, že se momentálně dostali do úzkých a nutně potřebují půjčit pár korun na jízdenku, oslovují důvěřivce. A vybrali si své působiště velmi dobře! Místo je plné lidí z venkova, kteří přijedou a zase odjedou a druhý den už nevidí, jak tentýž člověk oslovuje se stejnou nebo jinou legendou desítky dalších naivních lidí.

Čtenářka Marie

Autor: archiv