Příběh čtenářky: Mému synovi visel život na vlásku | Pro ženy | Blesk.cz

Příběh čtenářky: Mému synovi visel život na vlásku

8. července 2012 | 07:42

Čtenářka Pavlína vypráví příběh své kamarádky Marie. Té se před několika lety příšerně vyboural syn. Smetlo ho jiné auto, když jel na motorce...


Tenhle příběh se odehrál už před pár lety a moje kamarádka Marie kvůli němu doslova zešedivěla. Její syn Marek je náruživý motorkář už od svých patnácti let. Začínal na obyčejném „pionýrovi“ a v osmnácti letech přesedlal na silnější stroj. Vždycky to byl rozvážný a opatrný jezdec.

Nikdy zbytečně neriskoval, nikdy se nepředváděl. Věděl, že o něj mají rodiče strach, takže pokaždé kamkoli jel, rodinu o cestě informoval, hlásil, kdy se vrátí zpět, posílal esemesky. Onu červencovou neděli se vypravil na kratší podvečerní projížďku po okolí. Mamince zamával a řekl, že se vrátí tak za dvě hodiny.

To nemůže být pravda!

Když už byl pryč více než tři hodiny, Marie začínala být nervózní. Na Marka bývalo vždycky spolehnutí. Kontrolovala pohledem mobil, co chvíli vyhlížela oknem, jestli se syn už nevrací. Nechávala si pootevřené okno, aby jí neunikl burácivý zvuk stroje. Doslova oněměla, když se náhle před domem objevilo policejní auto. Ještě než uniformovaní muži stiskli zvonek na brance, utěšovala se myšlenkou, že k nim určitě nemíří, že se spletli…

Syn je na hranici života a smrti

Bohužel přišli se zprávou, že Marka smetl nepozorný řidič, který mu nedal na hlavní silnici přednost. Nic bližšího říct nechtěli, prý je v nemocnici a jeho zdravotní stav je velmi vážný.

Marie na nic nečekala, s manželem okamžitě sedli do auta a rozjeli se za synem. Tam je nečekaly vůbec žádné dobré zprávy. Marek se prý pohybuje na hranici života a smrti.

Hlava amputovaná od těla

I když měl helmu, utrpěl velmi vážné poranění hlavy. Ta byla skoro amputovaná od zbytku těla. Marie si prožila několik bezesných nocí na chodbě nemocnice, musela vydržet několik smutných telefonátů, kdy jí lékaři oznamovali, že se nic pozitivního neděje, že se synův stav vůbec nelepší.

Když se ošetřující lékař chystal přistoupit k ojedinělé operaci, řekli jí, že její syn tenhle zákrok nemusí vůbec přežít, je to však jediná možnost, která mu může pomoct. Operace trvala několik dlouhých hodin a Marie se po celou dobu modlila.

Přežil, ale...

Naštěstí se zákrok podařil, ovšem trvalo ještě spoustu týdnů a měsíců, než se na ni syn znovu smál, než se mohl hýbat, mluvit a chodit. Marie byla po celou dobu neuvěřitelně statečná. Věřila od první chvíle, že všechno dobře dopadne, jinou možnost si nepřipouštěla.

Smekám před ní ještě nyní, sama nevím, jak bych se s takovou situací poprala. Dnes je Marek zcela v pořádku, snaží se žít normální život mladého kluka, i když má v těle hromadu kovu a bude stále docházet na pravidelné kontroly ke specialistům.

On i Marie se od té tragické chvíle dívají na všechno jinak, víc si váží chvil, kdy se můžou vidět, kdy spolu můžou mluvit. Oba věří, že to všechno byla jen velká životní zkouška.
Čtenářka Pavlína