Nešťastná žena si pořád dokola přehrává v paměti osudný 14. květen 2008, který navždy zmařil radost z očekávání prvního děťátka. "S přítelem Igorem jsme se tomu nijak nebránili. Za poslední čtyři roky před otěhotněním jsem neměla žádný záchvat a lékaři mi postupně snižovali dávky léků. Ani neuroložka neviděla důvod, proč bych nemohla mít dítě," začíná s vyprávěním svého smutného příběhu žena, která se od třinácti let léčí na epilepsii. Těhotenství probíhalo bez nejmenších problémů, nastávající maminka navštěvovala poradnu a dodržovala pokyny lékařů.

Ještě den před porodem byla s přítelem na vyšetření v Martině. "Bylo tehdy dost horko, všude jsme chodili pěšky, pociťovala jsem žízeň. Po návratu domů mi nic nebylo a večer jsem šla spát, "vzpomíná Martina Mihályová. To bylo poslední, na co se pamatuje před krutým procitnutím.

Filípek (9) byl roky v kómatu, teď se usmívá

Osudné noční drama

Další den nad ránem začalo drama, které měla pro celou rodinu fatální následky. O půl čtvrté dostala Martina epileptický záchvat, během kterého upadla do těžkého bezvědomí. Záchranka ji odvezla do nemocnice v Martině, kde porodila urychleným císařským řezem, další dny strávila na oddělení ARO. Lékaři ji museli intubovat kvůli krvi, vodě a zvratkům v plicích.

Když se na gynekologické JIPce dozvěděla, že její dcerka možná nepřežije, hroutil se jí svět. Malá Alička nakonec boj o život vyhrála, v důsledku nedostatečného okysličení se však narodila s doživotními následky. "Je prakticky slepá, má poškozený pohybový aparát, epilepsii, nemocné srdce a plíce. Při těchto diagnózách nevíte, co bude další den," zoufá si Martina Mihályová. Lékaři prý dali rodičům naději, že část mozkových buněk by se mohla po nějakém čase obnovit, ona sama to však vidí skepticky. "Dosud neudělala žádný pokrok a pochybuji, že se tak v budoucnu stane. Na zázraky nevěřím, "povzdechne si matka, která se denně potýká s tvrdou realitou.

Bezradní rodiče

Dvou a půl letá holčička musí užívat několik druhů léků denně, jíst speciální stravu. Nápoje jí "pumpují" přes hadičku rovnou do břicha, aby se nezadusila. Denním pomocníkem je přístroj na odsávání tekutin z plic. "Točíme se kolem ní čtyřiadvacet hodin denně," nemusí Martina déle vysvětlovat, jak vypadá péče o postižené dítě. Žijí jen z Igorova platu a matčina rodičovského příspěvku ve výši necelých pěti tisíc korun. Nárok na pečovatelský bude mít až tehdy, když dítě dovrší šest let.

"Právě se stěhujeme do bezbariérového rodinného domku koupeného na dlouhodobou hypotéku. Další půjčku máme na auto, bez kterého se také neobejdeme. Neumím si představit, jak to v budoucnu zvládneme," bojí se. Úlevy prý nemají ani během běžných návštěv u lékařů. "Nechávají nás čekat, což pro nás znamená vždy riziko. Pokud totiž Alička onemocní například na virózu, nese to, tak jako všechny nemoci, velmi těžko. Museli byste zažít, co v ten moment prožíváme," shodují se rodiče, kteří nevědí o žádném specializovaném zařízení pro děti s takovým postižením v blízkém okolí.

Matka postižené dívky: Chtěla jsem ji udusit polštářem!

Mučivé kdyby ...

Dodnes se nevyrovnali s jejím těžkým postižením a jsou přesvědčeni, že všechno mohlo být jinak. Stále se však točí v mučivém kruhu nekonečných myšlenek kdyby ... "Nevím pochopit, jak mohla dcerka takto skončit, vždyť celé těhotenství bylo úplně bez problémů. Otázka je, proč musela Martinka se svou diagnózou ještě v sedmém měsíci těhotenství pracovat, proč nebyla v nemocnici dříve. Za normálních okolností by dcerka zdědila možná pouze epilepsii. Teď je trvale poškozena na celý život. Je to důsledek hypoxie a nemuselo k tomu dojít. Nikdo mě nepřesvědčí o opaku," říká Igor Zelienka, který podal s přítelkyní podnět na Úřad pro dohled nad zdravotní péčí pro podezření na zanedbání lékařské péče. Ten stížnost zamítl, což oba rozesmutnilo ještě víc.

"Kdybych předem věděla, že děťátko bude takto poškozené, těhotenství bych přerušila. Do poslední chvíle nám však říkali, že všechno bude v pořádku a narodí se nám zdravé děvčátko. Mám teď plakat a bít hlavou o stěnu?" Ptá se Martina. S přítelem se své dcerušce snaží dávat tolik lásky, kolik se jen dá. "Je zlatá, umí se radovat a občas řekne máma. Milujeme ji takovou, jaká je. Těch otázek proč se ale už nikdy nezbavíme, "dodává nešťastným hlasem Igor.

Názor odborníka

U drtivé většiny maminek s epilepsií probíhá těhotenství i porod bez nejmenších problémů. Případ Martiny Mihályové si za 37 let praxe nepamatuje ani špičkový odborník na epilepsii a přednosta II. neurologické kliniky Rooseveltově nemocnice v Banské Bystrici Vladimír Donath.

"Jde o extrémní výjimku, se kterou jsem se ještě nesetkal. Riziko u maminek s epilepsií není o nic vyšší než u běžné zdravé populace. Mateřství se vůbec nemusí obávat. Těžko říct, co v tomto případě mohlo vyvolat záchvat, někdy stačí například i nedostatečný spánek. Velmi důležitá je spolupráce s lékaři a pravidelné užívání léků. Během těhotenství je snahou naordinovat co nejmenší počet antiepileptik, ideálně pouze jeden druh. Přitom se sleduje, jaký druh je nejméně zatěžující pro plod," vysvětluje Vladimír Donath. Pokud nenastanou gynekologické problémy, není podle něj nutná ani předčasná hospitalizace v nemocnici.

Zdroj: Čas.sk