Pisatelka deníků

Narodila se jako Karolína Olga Slunéčková, někdy si říkala Olga Sluníčková. A příjmení jako by si ji samo našlo. Usmívala se totiž moc ráda. Odmalička milovala společnost, však její rodiče vlastnili hospodu. Měla štěstí, protože rodiče ji podporovali. Už ve dvanácti začala chodit na balet. V patnácti začala v Českých Budějovicích studovat herectví u herečky Věry Petákové. Své zážitky si poctivě zapisovala do deníku, který nazývala „pocitovníkem“.

Zita Kabátová: Muži ji obdivovali, měla avantýry a nestyděla se o nich mluvit!

Nesnadné začátky v Praze

Chvíli hrála v Budějovicích, kde dostala první angažmá, a pak přesídlila do Prahy, kde začala studovat DAMU. Nebylo to pro ni snadné a i nadále si všechny své pocity psala do deníku. Nikoho tehdy neznala, neměla protekci a musela si všechno tvrdě vybojovat. Někdy upadala do depresí a často prý i plakala. Moc si nevěřila a bála se, že na jevišti nedokáže ovládnout svůj charakteristický smích. Ovšem právě ten se moc líbil nejen přátelům, ale i divákům.

Přebrala chlapa Mandlové, ale štěstí jí nepřinesl! Kvůli němu trpěla až do smrti

Herečka s krásnýma nohama

V Praze našla budoucího manžela: Rudolfa Vodrážku. Ten byl také hercem. Zamiloval se do jejích nohou a taky smíchu. A jak mnozí pamětníci říkají, kolegyně na ni pro to prý velmi žárlily. Karolína se ráda oblékala, milovala klobouky a šátky, a když se dostala do společnosti, dokázala ji bavit dlouhé hodiny svými historkami. Bezprostřednost jí byla vlastní, neuměla lhát a dost často pronesla i to, čeho později litovala. Kolegové o ní říkali, že vnímala srdcem a uměla perfektně využít intuici. Ona sama o svém temperamentu říkala: „Občas si nabiju hubu, ale utěšuji se, že co mi nedal Pán Bůh na mozkových závitech, to mi vynahradil na intuici.“

Antonie Nedošinská: Filmová máma, která měla zakázáno zhubnout

I v malých rolích zářila

Na výrazné filmové role moc štěstí neměla, ovšem v těch menších rolích dokázala zazářit. Pokud jde o film, jednu z nejvýraznějších příležitostí dostala ve filmu Pomerančový kluk (1975), objevila se ve filmu Ten svetr si nesvlíkej (1980) a naposledy se objevila ve filmu Vítr v kapse (1983), kde si zahrála matku hlavního hrdiny. Měla dokonale přirozený projev a dokázala se vcítit do každé role. Nezapomenutelné byly její televizní výstupy, zejména v estrádách. Uměla i skvěle zpívat, což předvedla v hudební komedii To byla svatba, strýčku (1976), vidět jsme ji mohli i v seriálech Žena za pultem, Dynastie Nováků či My všichni školou povinní.

Prý si přivolala smrt!

I když byla plná energie a radovala se ze života, byla úspěšná v práci i doma, přece jen to asi nestačilo. Osud jí přichystal jiné překvapení. V roce 1960 se jí narodil syn a ona byla nejšťastnější, když trávili volný čas všichni společně. S rodinou jezdila na chalupu v Lnářích, kde chodila na maliny, do přírody, vařila a starala se o zahrádku. Přesto se neubránila černým myšlenkám, zvláště pokud jde o zdraví. Hodně kouřila a jejím největším strašákem byla rakovina. Zemřel na ni její otec i kolegyně Nina Popelíková. Trpěla utkvělou předtuchou, že i ona rakovinou onemocní. Zřejmě si nemoc přivolala, protože rok po své kolegyni zemřela i ona. Bylo jí devětačtyřicet let!

Víte, jak ženy vládnou mužům? V našem videu vám to prozradí komik Jiří Jakima: