Dejte si kapra a nejezte cukroví! Co děti na Vánocích opravdu nesnášejí? | Pro ženy | Blesk.cz

Dejte si kapra a nejezte cukroví! Co děti na Vánocích opravdu nesnášejí?

  • 23. prosince 2016 | 06:00

    I když nebyl sníh, Vánoce jsem jako dítě vždycky milovala. Ovšem něco tu sváteční atmosféru přece jen kazilo. Rodiče se svými vánočními pravidly, která se ani při sebevětším přemlouvání nedala přeskočit. Co jsem jako dítě nesnášela nejvíc?

  • Cukroví je povoleno až na Štědrý den

    ...

     

    Tak tohle rodičovské pravidlo mě mohlo doslova vytočit. Jak k tomu má dítě přijít, když maminka peče a všude po bytě je cítit opojná vůně vanilkových rohlíčků, kakaových pracen nebo skořice, a ona mu nekompromisně sdělí: "Cukroví se může jíst až na Štědrý den!" Bohužel, vyrůstala jsem v rodinném domě, kde byla zamykatelná půda, takže k cukroví jsem se nedostala ani tajně v pět hodin ráno. Proč, mami, proč? Pekla jsi dvacet druhů a dojídali jsme je ještě v polovině ledna. Já svým dětem dovoluji, aby cukroví jedly průběžně. Ano, je tu jistá možnost, že na Štěpána už nic nezůstane, ale aspoň vidím, že jim chutná.

  • Stromeček se strojí v předvečer Štědrého dne

    ..

     

    Někdo ho strojí v předvečer Štědrého dne, někdo dopoledne na Štědrý den. U nás doma se taky čekalo až na ráno. Byla to tradice, ale mně to vadilo. Vadilo mi, že si pak stromeček skoro neužiju, protože jsme třeba odjeli k babičce do Tater, takže stromek jsem takříkajíc viděla tři dny. V Americe ho strojí klidně na začátku prosince. Já to dnes svým dětem nedělám. Možná ničím vánoční tradici, ale my doma si dopřejeme strojení stromečku týden před Štědrým dnem, a máme tak Vánoce delší. Proč si krásu ozdobeného stromku neužít co nejdéle?

     

  • Na Štědrý den musí být kapr!

    vánoce, kapr, dítě, vana, tradice

     

    Jako dítě jsem nesnášela kapří aroma. Ať ho táta připravil na jakýkoli způsob, prostě mi z něj bylo šoufl. Díkybohu že maminka jako rodilá Slovenka nectila tradici rybí polévky, to bych asi nepřežila. Proč nás ale rodiče nutili, abychom jako děti jedli kapra, když nám pak bylo špatně? Aspoň symbolicky, o nic nejde, stačí kousek. Ani kousek! Dnes připravuji smaženého kapra a rybí polévku pro manžela a dětem udělám lososa – kapra totiž taky nesnášejí, hlavně ty kostičky.

  • Dárky se rozdávají, až když zazvoní zvoneček

    ...

    Zvyk, který dneska jako dospělá chápu, ale jako malá jsem trpěla celý den. Jednak jsme v rodině měli tradici, že se má držet půst – což jsme stejně nikdy moc nedodrželi – jednak pak to čekání. Až si tatínek přidá kapra, až maminka naloží nádobí do myčky a ještě přetře podlahu. A to nemluvím o povinném zpívání koled...

  • Koledy a básničky u stromečku

    Vánoční svátky se nemusí nést ve znamení stresu.

    Vzhledem k tomu, že jsem ráda zpívala a recitovala a celá naše rodina byla muzikální, nějaká ta koleda nebo dvě mi ani náhodou nevadily. Ovšem třeba mým kamarádkám, které hudební sluch moc nepobraly, těm tahle vánoční tradice dost vadila. Dárky se začnou rozdávat až poté, co děti zazpívají nebo řeknou básničku. Čím víc dětí, tím více zdržování. No jen si to spočítejte, a přitom na nás koukaly zabalené dárky, ke kterým jsme neměli přístup. K tomu přidejte proslov hlavy rodiny – a vytočení jste raz dva.

  • Povinné procházky do přírody či k příbuzným

    ...

    Nevím, jak vy, ale já jsem byla vždycky pořádně namíchnutá, když rodiče na Boží hod zaveleli: A jde se na procházku! Vzhledem k tomu, že jsme žili na malém městě v Podkrkonoší, procházky obvykle směřovaly na Riegrovu stezku nebo na Kozákov. Pro představu: bylo to kolem osmi kilometrů, autem za dvacet minut, pěšky výlet na půl dne. Nikdo nebral ohledy na mé city, nikoho nezajímalo, že se chci dívat na Pyšnou princeznu nebo třeba Švejka. Jít na procházku bylo prostě povinnost, která se nedala nijak obejít. No a to ani nemluvím o tom, když jsme museli obejít pár příbuzných. To byl spíše trest. A co vy, co jste jako děti nesnášeli a co děláte i vy svým dětem?

     

Autor: aši
Diskuse ke článku
.