Povinná pohoda: Jak přežít svátky o samotě? | Pro ženy | Blesk.cz

Povinná pohoda: Jak přežít svátky o samotě?

30. prosince 2009 | 15:50

Vánoční svátky milujeme téměř všichni. Jejich vůni, náladu, ale hlavně pocit rodinné pohody. Jenže když nás někdo z rodiny opustí, musíme hledat důvod, proč být i v tomto období vyrovnaní a šťastní.

Říká se, že nepříjemné svátky potkají každého alespoň jednou za život. Já už zvládla dvoje a vždycky se kolem nich motal rozvod. Nejprve mých rodičů a podruhé, když jsem trávila první rok s novým partnerem. Oboje byly smutné, hádavé a nepříjemné. Naštěstí moje láska k Vánocům byla silnější. Zůstala mi sice nepříjemná vzpomínka, ale chuť kouzlit vánoční jiskření a zažít letos ty zaručeně šťastné a veselé, se mi vrátila. Ono totiž nemusí být každý den posvícení, a když se nedaří jeden rok, příští bude určitě lepší.

Své nejtajnější vánoční pocity nám prozradily dvě ženy a jeden muž.

BOJ O DĚTI
Kateřina, 39 let
„Naučila jsem se mít je ráda až teď.“

Kateřina si musela vztah k Vánocům velmi složitě hledat. Nesnášela je už jako malé dítě a trvalo jí spoustu let, než si je konečně začala užívat.

„Dodnes si pamatuji křeč v obličeji, která mi naskočila z toho, jak jsem se snažila úsměvem udělat dospělým radost. Rodiče se totiž rozvedli a oba chtěli pro nás s bratrem uspořádat ten pravý Štědrý večer se vším všudy. Měli jsme dvě štědrovečerní večeře, dvoje prskavky a světýlka, dvoje nadšené výkřiky z dárků. Jedny u mamky a jedny u táty. Bylo to strašné. Co bych tenkrát dala za to, kdyby pod druhým stromečkem prostě jen Ježíšek nechal dárky a vynechala se komedie kolem.

Ale na nejstrašnější svátky jsem si musela počkat až do dospělosti. Manželství s Martinem po několika letech ztroskotalo a skončilo rozvodovým stáním. Dohodli jsme, že naši dva synové budou přes den u něj a kolem páté hodiny si pro ně přijedu. Jenže když jsem zvonila u jeho bytu, oznámil mi, že mi kluky nedá. Prý jsem mu nepodepsala nějaký papír. Dnes si ani nepamatuji, o co přesně šlo. Byl to takový jeho truc. Křičela jsem na něj a snažila se ho přemluvit. Marně. Domů jsem dojela ubrečená a vyčerpaná. Jen co za mou zaklaply dveře, zhroutila jsem se. Sedět v prázdném nazdobeném bytě plném dětských dárků byl očistec.

Jenže za půl hodiny přijel bývalý muž a vedl za ruku našeho mladšího syna Patrika. Byly mu teprve čtyři roky, a když chudák zjistil, že nebude se mnou, rozplakal se a přestal, až když mi skočil do náruče. Starší syn zůstal u Martina a jeho nové přítelkyně. Doufal, že tam na něj budou čekat vysněné dárky. Jenže byl zklamaný a brečel mi do telefonu, že takhle si Vánoce nepředstavoval.

.
.
Autor: Isifa.com

Ani kluci ani já už jsme naštěstí podobnou vánoční hrůzu nemuseli zažívat. Manžel přestal dělat naschvály a oba synové tráví Vánoce se mnou. Kvůli nim jsem se postupně naučila mít je ráda. Nehoním se s žádným úklidem ani pečením, vážím si toho, že můžeme být spolu a konečně se je užívám naplno.“

Názor psychologa Petra Šmolky:

Vánoce jsou zvláštní svátky. Nejen tradice, ale i zvyklosti moderní doby od nás očekávají, že to budou především dny klidu, štěstí a pohody. Když se zadaří, pak jistě nic proti! Jenže jsou chvíle a situace, kdy se jaksi dost dobře zadařit ani nemůže. Nebo alespoň tak, aby sváteční pocit sounáležitosti zažívali všichni. Zvláště první období po rozvodu bývá z tohoto hlediska hodně svízelné. Už proto, že si prostřednictvím bezbranných dětí občas řešíme ještě nezpracované bolístky a křivdy. Aniž bychom při tom byli s to (nebo alespoň ochotni) domyslet, že se naše zatvrzelost obrátí proti nám. Martin to pro jednou zkusil; naštěstí záhy zjistil, jak těžce ten jeho truc děti nesou. Budiž mu přičteno ku cti, že byl ochoten uznat chybu. Možná nikoli slovně, ale chováním ano. I proto nejsou teď pro nikoho z nich Vánoce černou noční můrou, ale tím, čím už ze své podstaty býti mají.

SUDÝ ROK JE NÁŠ
Lenka (43)
„Jsem adeptem na Vánoce u moře.“

Kdyby Lenka mohla, vyškrtla by Vánoce z kalendáře. Před několika lety prožívali s manželem a s oběma syny klasickou rodinnou idylku u stromečku, ale s rozvodem všechno skončilo. Od té doby má Lenka Vánoce ráda jen jednou za dva roky. S bývalým mužem se domluvili na střídavé péči. V praxi to znamená že, každý lichý rok jsou děti na Štědrý den u manžela a sudý u mámy.

„Na první místě nám šlo vždy o to, aby děti trpěly naším rozchodem co nejméně. Nechtěli jsme je ošidit o Vánoce s mámou ani s tátou, ale řešení, jak být všichni pohromadě, neexistovalo, protože manžel měl novou partnerku. Když na mě vyjde Štědrý den bez dětí, hrajeme si na něj dva dny předem. Od rána do večera důsledně předstíráme, že je 24. prosince. Doma je stromeček, k večeři máme rybu a salát, pouštíme si koledy a naopak se vyhýbáme televizi a rozhlasu, protože vysílání by nám iluzi svátečního dne narušilo. Večer zazvoní zvonek a rozbalujeme dárky.

Dětem to vyhovuje, mají vlastně všechno dvojmo a kromě toho, že nemají mámu s tátou pohromadě, o nic nepřicházejí. Otec si je bere den před Štědrým dnem, aby ho kluci mohli prožít v klidu v jeho nové rodině. Ale mně bývá hrozně. Snažila jsme se nalhávat sama sobě, že je běžný den, dokonce jsem se pokoušela pracovat, abych myšlenky soustředila jinam. Ale člověk před tím neuteče. Nakonec jsem po pár letech tenhle marný boj vzdala. Ono už to bolí méně než první dva tři roky po rozvodu. Troufám si vyrazit na Štědrý den do ulic, dám si na Kampě svařák a večer si i zapálím svíčky.

Nemám ale odvahu trávit Vánoce s rodiči, přestože mi to každoročně nabízejí. Tuším, že by se neubránili lítosti. Každopádně jsem adeptem na Vánoce u moře. Jakmile děti budou ve věku, kdy se o svátcích obejdou bez mojí společnosti, bez výčitek svědomí zmizím z naší zeměpisné šířky, daleko od vánočního pozlátka a budu se vracet až po Novém roce.“

Názor psychologa Petra Šmolky:
Lenčin dosavadní scénář Vánoc je nejen možný, ale zatím se (alespoň z hlediska dětí) jeví jako optimální. Snad mi přesto dovolíte jednu zdánlivě nesouvisející osobní zkušenost. Před lety jsme pořádali s kolegyní letní rodinný camp pro neúplné rodiny. Už nevím přesně kdy, ale zhruba 20. července, dostali ráno všichni zadání, že dnes si uspořádáme Štědrý večer. A byl – se vším všudy. Od nazdobeného stromečku, přes koledy a dárky, až po bůhvíkde sehnané cukroví. Pro některé z dětí to prý byly za poslední roky vůbec ty nejhezčí „Vánoce“. Lenčina robátka mají Štědrý večer dvakrát. Co na tom, že jeden se poněkud „předchází“!? Na oba se mohou těšit. To jen Lenka si zatím nenašla účinnou obranu proti smutku, s nímž se potýká v lichých rocích. Pak ovšem není ten její nápad s Vánoci u moře vůbec špatný. I kdyby tím „mořem“ byla chaloupka podobně „postižené“ dočasné osamělky.

.
.
Autor: Isifa.com

- Těžké to mají i muži:

VYBOJOVANÉ VÁNOCE
Pavel, 54 let
„Nenechám se zlomit!“

Pavel se nechal strhnout romantickou atmosférou Vánoc a navzdory těžké životní situaci si Štědrý večer vybojoval.

„Nemám rád předvánoční shon, nákupy, tlačenici v obchodech, ale slavnostní atmosféru Vánoc ano. Klasické rodinné svátky jsem si užíval jako dítě i potom jako otec dvou dětí. Ale první rok po rozvodu jsem se rozhodl je vytěsnit. Chtěl jsem se tvářit, jako by vůbec žádné nebyly. I když mě k sobě zvali rodiče i bratr, chtěl jsem být doma. Možná jsem si chtěl dokázat, že mě jen tak něco nezlomí a navíc představa, že se budou tvářit soucitně byla stokrát horší než strach ze samoty.

Moje odhodlání nevšímat si letošního Štědrého dne skončilo ve chvíli, kdy jsem se procházel slavnostně osvětlenými ulicemi. Vánoční atmosféra mě dostala natolik, že jsem šel do obchodu, nakoupil cukroví, salát, stromek, rybu i prskavky. Prostě všechno, jako kdyby na mne doma čekala žena a děti. Dokonce jsem i vygruntoval byt. Ozdobený stromek jsem dal na stejné místo, jako stál před rokem, pod něj jsem položil dárky, které jsem měl připravené pro rodiče, a šel se projít na stejná místa, kam jsme chodili se ženou a s dětmi.

Bylo mi sice smutno a možná to bylo trochu sebemrskačské, ale nechtěl jsem přijít o tu krásnou atmosféru. Po půlnoční mši jsem si dal cestou dva svařáky a už bylo mi líp. Zvládnul jsem to a věděl, že i kdybych byl ve stejné situaci za rok, nezlomí mě to. Od té doby uplynulo několik Vánoc a každé stály za to. “

Názor psychologa:
Možná bychom měli opustit jednu hluboce zakořeněnou představu. Často totiž máme pocit, že na opakující se situace musí být přece nějaký universálně platný návod. Přitom opak je pravdou. Nevěřte na „Dědy vševědy“, na ty, co vám vždy na počkání uštědří zaručeně účinnou radu. Nikdo jiný než vy sami totiž nedokáže lépe než vy posoudit, co vám pomáhá a co vás spíše deptá. I v Pavlově situaci je řada možností. Někdo uvítá, když si existenci svátků zcela popře a stráví je třeba přestavbou koupelny. Jiný se nebude zabývat úvahami, zda by se na něj rodiče či bratr dívali útrpně a vydá se k nim. Další si sezve pár opuštěných kamarádů a pod heslem „zavináč je taky ryba“ si třeba zahrají mariáš. No, a Pavel se prostě rozhodl udělat si tentokrát sám pro sebe Vánoce se vší parádou a bylo mu v tom dobře, zatímco jiný by se možná utrápil. Tak, co je správně!?


Nedejte se! Jak přežít svátky o samotě

- Dělejte cokoli, co vám udělá radost. Jestli to bude návštěva kostela, nebo plavání v bazénu, je úplně jedno.

 

- Nic netrvá věčně. Ani pokažené Vánoce. Příští rok už určitě budou mnohem víc podle vašich představ.

- Nejste v tom sama. Díky vánočním filmům to sice vypadá, že právě dnes večer je každý šťastný a veselý, ale minimálně jednou v životě každý strávil Vánoce sám. Není to vaše selhání.

- Pomáhejte. Pokud se na to cítíte, můžete navštívit osamělé lidi v nemocnici nebo domově důchodců.

- Dejte si vánočku. Sladké totiž opravdu pomáhá překonat stres a smutek, ale nepřežeňte to.

- Zajděte do půjčovny. Zapnout si v tuto dobu televizi, je riskantní. Vyberte si ve videopůjčovně film, který vás bude bavit, ale nebude mít s Vánoci nic společného.

Autor: Majka Vinická
Další články z kategorie