Bývalá režisérka (60) se stará už o deváté dítě. Prozradila, co je na pěstounské péči to nejhorší

24. března 2023 | 06:00

Každá žena má radost, když se jí povede úspěšně vychovat děti. Michaela Ponocná (57) je pěstounkou dětí a pod rukama jí roste už čtrnácté miminko. Lenka Cingrošová (60) se stará již o deváté.

Být pěstounkou je obdivuhodné poslání. Taková práce se musí dělat s láskou a nadšením. Jaká úskalí však provázejí získání miminka do péče, ví málokdo. Pěstounů je stále málo. Podmínky pro pěstounství jsou náročné a celý proces trvá dlouho.

Jen nakrátko

Existují dva typy pěstounství, krátkodobé a dlouhodobé. To první trvá maximálně 12 měsíců a dítě je do rodiny umístěno s tím, že se do roka podaří biologické rodině začít fungovat tak, aby se o něj dokázala sama postarat. Pokud tomu tak není, dítě putuje do adopce nebo k dlouhodobým pěstounům.

Dlouhodobá péče

Je určena pro děti, u nichž se předpokládá, že doba, kterou stráví mimo svou biologickou rodinu, rok přesáhne, zároveň však rodič nesouhlasí s adopcí.

Raný věk ovlivní celý život

Když někdo odloží čerstvě narozené miminko a jsou volní pěstouni, tak by mělo jít ihned do náhradní rodiny, protože se tím budují základy na celý život. Pokud má dítě špatný start, poznamená ho to na celý život. Stát na tom dokonce i ušetří. Měsíční pobyt dítěte v ústavu je pro něj dvakrát tak nákladný než jeho umístění do náhradní rodiny.

Konec ústavů

Dětské domovy do tří let věku, dříve kojenecké ústavy, se zavřou koncem roku 2024. Jenže nové pěstouny se daří získávat velmi pomalu. Motivací by mělo být vyšší finanční ohodnocení. Také by se měly zkrátit lhůty v soudních řízeních, která rozhodují o svěření dítěte do péče.

Kdo se může stát pěstounem?

Podmínkou je české občanství. Žena, která žádá o dítě, může být i svobodná. Musí mít čistý trestní rejstřík, zaměstnání, stálý příjem peněz a dobré bytové podmínky. Samozřejmostí je zdravotní způsobilost vychovávat dítě. Absolvují se psychologické testy a speciální několikaměsíční příprava.

Adopce versus pěstounství

K adopci (osvojení) může jít dítě, jehož rodiče se vzdali rodičovských práv nebo jich byli zbaveni. Pokud mají tedy biologičtí rodiče o potomka zájem, ale z nějakých důvodů nejsou momentálně schopni se o něj postarat, přicházejí na řadu pěstouni. Oni jsou pak s biologickými rodiči v kontaktu a rodiče stále rozhodují o důležitých věcech dítěte, například jestli má jít na nějaký zákrok do nemocnice.

Lenka Cingrošová (60): Věnuju svou sílu dětem, které to potřebují

Pracovala jako režisérka v televizi, v 50 pověsila kariéru na hřebík a stala se chůvou a pak pěstounkou na přechodnou dobu.

Jaké to bylo, když jste si přivezla svoje první miminko?

Než jsem ho dostala, tak jsem absolvovala spoustu školení a testů. Byl to krásný chlapeček, který vážil 2,5 kg. Jeho matka byla narkomanka, která ho nechala v porodnici. Musel si tam nejdřív prožít abstinenční příznaky, než jsme si ho mohli vyzvednout. U nás už se sice cítil v bezpečí, ale začal si odžívat trauma, které poznal v prenatálním věku a po porodu. Hodně plakal. Jeho tělíčko se třáslo a propínal se do luku. Dělali jsme všechno pro to, abychom ho uvolnili. Hodně jsem ho nosila na těle, aby cítil srdce. To ho uklidňovalo. Také jsem ho stále tzv. klubíčkovala.

Kdy jste se rozhodla pečovat o odložené děti?

Přišlo mi smutné, že jsou miminka dávána do ústavů a tam se o ně stará pokaždé jiná vychovatelka. Dítě si pak nemá šanci vytvořit plnohodnotný vztah. Víte, co se děje s mozkem dítěte, které leží bez podnětů a přímé péče? Ze skenů mozku je zřejmé, že se u nemazlených dětí netvoří spoje. Ovlivní to jejich intelekt, sociální cítění, a hlavně emocionální chování.