5°C
„Na Adamovi se mi líbilo, že ho nemusím k akci přemlouvat. Když jsme jeli někam na dovolenou, tak dokázal vše zařídit a domluvit. Pro mě to byla příjemná změna, protože mí předešlí partneři nechali všechny starosti akorát na mně. Později mi ale začalo vadit, jak musel mít ve všem nade mnou navrch. Stačilo, abych s ním v něčem nesouhlasila, a hned vyvolal hádku. Jednou jsem mu vytkla, že neumí přijímat kritiku. Místo toho, aby se nad sebou zamyslel, tak mi odpověděl, že mě nemůže brát vážně, když plácám nesmysly,“ řekla Hanka s tím, že už si s ním neví rady.
Nemlčte, ozvěte se
Hančin případ jasně ukazuje, že její přítel kritiku pravděpodobně absolutně nezvládá. Rozhodně je ale v pořádku se ozvat, když se svou drahou polovičkou v něčem zásadním nesouhlasíte. Určitá míra kritiky k životu patří, i když není zrovna příjemná, a to pro obě strany. Partner cítí, že ho negativně hodnotíte, vytýkáte mu chyby a nedostatky, a vy se zase obáváte konfliktu a narušení vzájemné důvěry. Pokud je kritika dobře míněná, tak je především známkou toho, že vám na tom druhém záleží. „Dobrá kritika je pro příjemce dar. Když jsem někomu blízký jako jeho nejlepší přítel nebo milující rodina, jsou i situace, kdy je i moje morální povinnost ji poskytnout. Měl bych ale vidět své motivace jasně. Neměl bych si jenom nalhávat, že jde o dobro druhého, mělo by tomu tak doopravdy být. Ideální je nemluvit v rozčílení, ale někdy to jinak neumíme a je dobré nevyčítat si své limity,“ říká terapeut Viliam Kuruc.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
