Sobota 5. října 2024
Svátek slaví Eliška, zítra Hanuš
Zataženo, déšť 10°C

Čeho před smrtí nejvíc litujeme? Přestaňte to dělat a hned!

  • 10. srpna 2016 | 06:00

    Všichni děláme chyby a občas se nám podaří vysloveně průšvih, ale měli bychom všichni vědět, co je důležité dělat, nebo naopak nedělat, abychom se jednou mohli s čistým svědomím podívat na život s pocitem, že stál za to. Děláte tyto věci také? Pak je nejvyšší čas s nimi skoncovat.

  • Nežila jsem podle svého

    Autor: Shutterstock.com

    I když to vypadá, že tuhle pravdu zná snad každý, drží se jí málokdo. Že vy ano? Bydlíte ve městě, i když toužíte po venkově, s tím, že víte, že váš muž by se v přírodě zbláznil? Opravdu denně nevyvařujete jen proto, že vaše maminka tvrdila, že tohle prostě dělá každá správná žena? A takhle bych mohla pokračovat donekonečna.

    Hrůza z toho, že budete jiná, že uděláte něco, co se (podle jiných) nemá, děs, že vybočíte. Jenže dokud nebudete žít vlastní život podle svého, nikdy vám doopravdy dobře nebude. Zajímavé je, že často máme soucit se všemi (aby se muž nezlobil, maminka netrápila, abychom neobtěžovaly děti), ale nesoucítíme samy se sebou. Když to otočíte, uleví se vám.

  • Pracovala jsem moc tvrdě

    Autor: Shutterstock.com

    Tahle pravda dochází spoustě lidí často dřív než na konci života. Ano, kariéra je fajn a mít skvělou práci je terno, ale pořád je to práce. Ne pupek světa. Můžete ji dělat naplno, s láskou, jenže ve chvíli, kdy jí obětujete víc, než je zdrávo, vznikne problém.

    Můj partner už skoro rok vstává kvůli práci v pět ráno a domů se vrací kolem deváté večer. Volný víkend je pro něj vzácnost. Děsí mě okamžik, kdy se zastaví a zjistí, co kvůli honbě za kariérou a penězi ztratil. Propásne děti, lásku i vnoučata. A co vy? Neztrácíte prací víc, než získáváte?

  • Bála jsem se dát najevo city

    Autor: Shutterstock.com

    V každé rodině je co se učit. Každá má svá tajemství, problémy, radosti i překážky. V některých je tabu mluvit o pocitech. Můj kamarád Pavel své ženě dvacet let neřekl, že ji miluje. Až před náročnou a velmi nebezpečnou operací páteře jí to napsal na papírek. Jiný kamarád byl schopný říct své partnerce, co na ní má rád a proč je pro něj důležitá, až ve chvíli, kdy mu utíkala k jinému. A je vlastně jedno, komu své city dáte najevo, jestli mamince, dětem, partnerovi, kamarádce nebo kolegyním v práci. Všichni by měli vědět, co k nim cítíte. Tedy pokud jsou pro vás důležití.

  • Připravila jsem se o spoustu přátel

    Autor: Shutterstock

    Jak je možné, že ve dvaceti jsme samá kamarádka a po čtyřicítce odpovídáme svým přátelům, ať se ozvou později, že nestíháme? Odpověď je jednoduchá. Časem prostě přijde víc povinností. Stejné to měla i Doris, která se ocitla v léčebně dlouhodobě nemocných. „Umírám tu na samotu, zlatíčko. Přímo hladovím po lidském doteku,“ svěřovala se žena, která během let ztratila kontakt se svými přítelkyněmi. Ano, rodina je na prvním místě, ale vytěsnit ze života přátele je cesta do pekla.

  • Nedovolila jsem si být šťastnější

    Autor: shutterstock.com

    Cože? Všechny přece chceme být šťastné a děláme pro to maximum! Jenže ne tak docela. Schválně, kolikrát denně uděláte cíleně něco, co vám činí radost? Jednou? Nebo dokonce nikdy? Spousta lidí žije v přesvědčení, že život je boj, dřina a odříkání a štěstí vybájený nesmysl. Ne, je to věc rozhodnutí.

    Vzpomeňte si na tři poslední okamžiky, kdy jste byla opravdu šťastná. Máte to? Takže teď víte, co vám dělá opravdu bytostnou radost, a můžete své okamžiky blaženosti prodlužovat a dopřávat si je častěji.

Autor: Majka Dvořáková
Diskuse ke článku
.