Vyvarovat se subjektivních dojmů je takřka nemožné. Petr Macháček je toho zářným příkladem. V první moment máte pocit, že jste se setkali se ztělesněnou necitelností, kterou nezajímá nic jiného než vlastní podnikání. Moc dlouho ale tuto masku neudrží a po chvíli zjistíte, že je zkrátka pouze po třech letech v tomto byznysu naprosto otupělý. "Na začátku jsem měl tendence vytvářet si subjektivní soudy. Ale to nejde, dávno bych se už houpal na větvi," vzpomíná na začátky s firmou Alibi na míru.

Baví vás vaše práce?
Baví, ale jsem z toho unavený. Totálně mi to sebralo iluze o vztazích.

Podepsalo se to na vašem milostném životě?
Řeknu to asi takto. Když jsem agenturu rozjížděl, měl jsem jinou partnerku než poté.

Co se stalo? Přišlo jí to nemorální?
Měla extrémní problém s předmětem podnikání. Nebyla schopna se s tím nějak srovnat. A můžu se zeptat já? Co je vlastně morální? Jak se to měří? To má asi každý sám v sobě…

V první řadě je to asi o vnímání toho člověka, který si vaše služby objedná.

Když slyším ty příběhy a relativně znám i zákulisí a motivy toho, proč se lidi rozhodnou vyhledat naše služby, tak si nemyslím, že jsou tito lidé zavrženíhodní. Prostě se dostanou do vypjaté situace, kterou sami nezvládají, a my pro ně představujeme naději, jak něco zvrátit směrem, který oni chtějí. Já se snažím nikoho nesoudit, ať si každý dělá, co mu jeho svědomí dovolí.

Prohlásil jste o sobě, že jste morálně flexibilní. Musíte ale přece mít nějaké limity.
Jakmile by to zasahovalo do trestního práva. V rámci vztahů ale není asi nic, do čeho bychom nešli. Když v tom tedy není prvotní motiv to, že chce někdo někomu ublížit, v rámci satisfakce.

A co kdyby za vámi přišla milenka, že požaduje, abyste rozvrátil vztah jejího milence a manželky?
Ona si vybrala svou roli víceméně dobrovolně. Navíc v tom můžou být i děti, takže asi ne. Ta služba Rozvraceč je koncipována za tím účelem, aby lidem pomáhala. Pokud má někdo z jakéhokoliv důvodu paralelní vztah, tak se snažíme docílit toho, aby ho skončil a vrátil se do manželství.

Říkáte, že se snažíte nikomu neubližovat, ale přece jen ten vztah vidíte jen z jedné strany. Přitom je to vždy o dvou lidech…
Nikoho nesbalíte násilím. A když se nechá? Tak to začíná a končí u toho, že lidé dělají to, co sami chtějí. Příležitost dělá zloděje.

No jo, ale co když zjistíte, že manželka je megera a milenka je skutečně lepší? Ani tehdy byste manželství nerozvrátili?
Mě už asi nic nepřekvapí. Vždy je to podáno tak, že milenka je ta největší mrcha a manželka chudinka. Jenže během realizace jsme také třeba přišli na to, že milenka je vlastně docela fajn ženská, která má toho chlapa fakt ráda. A že právě manželka ho má jen proto, že mají společný majetek, který nechce dělit. A co my s tím? Nemůžeme soudit, na čí straně je pravda.

Kdo má nejčastěji zájem o službu Rozvraceč, kdy právě klient zažádá o pomoc, abyste ukončili paralelní vztah jeho protějšku?
Je to tak padesát na padesát. Nám přijde prvotní poptávka, kde je stručný popis celé situace. Co se stalo, proč se to stalo, jak dlouho to trvá. A my si posléze vyžádáme doplňující informace, proběhne následná kalkulace a uzavře se objednávka. Průšvih ale je, že vám lidi občas vyloží svůj subjektivní pohled na celou situaci a vy až v průběhu zjistíte, že pravda je trochu jinde. Z toho už pak nelze vyskočit.

A co tedy děláte?
Občas čtu diskuse o tom, jak je ta celá věc nemorální, lidé na nás plivou špínu a tak dále. My se ale nikomu nehrabeme v soukromí, neovlivňujeme nijak osud. Prostě vytváříme situaci, která je v reálném životě možná, a je na daných objektech, jak se zachovají. Nepředkládáme žádnou fikci, žádné falešné podklady, upravené fotografie. Jen ukazujeme realitu.

Co když ale žena pošle na svého muže agentku, aby ho sbalila, a on se nenechá? Nechtějí pak třeba aktérky vyměnit?
To, o čem mluvíte, je Test věrnosti. Pokud chlap podlehne, tak neobstál. Pokud ne, tak ne. Je to test. Ten není špatný, nebo dobrý. Ale stalo se to jednou nebo dvakrát, že ho klientka chtěla opakovat.

Kdo zkouší častěji věrnost svého protějšku?

Jenom ženy. Jednou jsme měli poptávku od muže, ale ten chtěl zjistit, jestli jeho žena není bisexuální. Chlapi to nemají zapotřebí.

Jednou ze služeb, které nabízíte, je i Rozchodový agent. Takže ukončíte ten vztah za někoho jiného?
Tohle lidé moc nevyužívají. Třeba v Německu, kde funguje podobná agentura, je to údajně skutečně hodně vyhledávané. Asi nejsme tak zbabělý národ, abychom za sebe posílali někoho, kdo se za nás rozejde.

Já si moc nedovedu představit, jak to funguje. Vždyť rozchod je přece o dialogu, ne?
Vy máte pocit, že v dnešní době sociálních sítí jsou lidé spolu schopni komunikovat normálně? Kolikrát ty rozchody proběhnou formou SMS nebo chatu na Facebooku. Pak prostě přijdete domů a váš muž už tam není.

Asi jsem naivní, ale když něco chci skončit, tak o tom musím s tím druhým mluvit. I kdyby to mělo být skrze ty sociální sítě. Jak v tom tedy figuruje vaše firma?
Musím přiznat, že tuto službu vyhledali většinou muži, což mně, jakožto jejich zástupci, příliš nelichotí. Bylo domluveno, že on si během nějakého časového rozmezí sbalí věci a odstěhuje se. Nechtěl být ale svědkem toho emocionálního výlevu a místo toho poslal někoho od nás, aby jí řekl, že se věci mají tak a tak a že důvody jsou takové a makové. Pak si vypnul telefon a bylo.

Kdo tuto službu provádí?
Psycholožka, která pro nás permanentně pracuje. A zúčastňuje se právě i těch případů rozvracečů. Když totiž manžel nebo manželka přijde s tím, že mu ten druhý utekl s milenkou a že chce, aby se vrátil domů, tak je to známka toho, že v tom vztahu není něco v pořádku.

Vyžadují často psycholožku?

Ne vždycky. Většinou to jsou klienti, kteří jsou v nějakém rozpoložení, a psycholožka jim tak pomůže vrátit racionální pohled na situaci a nepřistupovat k tomu pouze skrze emoce. Druhým důvodem je ale také to, aby ten člověk, který z manželství odešel, měl vůbec chuť se do něj vrátit. Aby se vazba, která se z nějakého důvodu rozbila, vrátila a byla pevnější.

Byl jste na začátku svého podnikání něčím překvapen?
Udivilo mě, kolik chodí poptávek na alibi na trestnou činnost. Dodnes nevím, jestli to byl žert, nebo nějaký komisař, který zkoušel, jestli překročím tu pomyslnou lajnu. Jinak ne. Sám jsem si prošel nějakými peripetiemi a to, že se lidé scházejí a rozcházejí, beru jako součást života. Já nemám ambice měnit společnost. Ale mám takový alibistický názor, jestli my v podstatě tu společnost nenarovnáváme? Až se o nás bude pořádně všude vědět, tak budou lidi tak vyschízovaný, že nikdo nebude tušit, jestli se ti dva dali dohromady z lásky, nebo proto, že za tím stojí agent či agentka. Takže možná srovnáváme morálku společnosti. Ale to je opravdu velký alibismus.