2°C
Příběh první: „Zahýbala jsem s ním svému prvnímu muži. Po svatbě se bál, že mu to udělám také.“
„Zajiskřilo to mezi námi hned při prvním setkání,“ vypráví čtenářka Alena (37), „jenže jsme byli oba zadaní. A co hůř, jeho partnerka byla mojí kolegyní,“ dodává. Jenže láska si většinou poroučet nedá, a tak netrvalo dlouho a Pavel začal Aleně psát zamilované esemesky. Pozvání na romantickou večeři, společná první noc v hotelu, stýkání se natajno… zkrátka klasický milenecký příběh. „Ale netrvalo dlouho a domluvili jsme se, že své partnery opustíme a budeme hrát férovou hru.“ A krátce nato už si spolu hledali pronájem bytu a plánovali svatbu.
Přiznej se!
„Možná že kdybychom se seznámili za jiných okolností, bylo by všechno jinak,“ míní Alena. „Kdyby náš vztah nezačal tím, že jsme vlastně podváděli své partnery, by Pavla možná nikdy nenapadlo, že je důvod na mě žárlit.“ Začalo to už rok po svatbě. Alena se zdržela v práci a Pavel začal vyzvídat, kde byla, proč se zdržela… a už tenkrát naznačil, že je v tom nejspíš nějaký jiný muž. „Takové poznámky byly u nás na denním pořádku,“ vzpomíná. Po půl roce už se neptal. „Vím, že máš milence, měla bys to přiznat!“ útočil na ni slovně. Ale Alena nikoho neměla a ani o nikoho jiného nestála.
„S kým si dopisuješ? Dej mi číslo na kamarádku, ke které jdeš na návštěvu! Prozraď mi heslo ke svému e-mailu, když nemáš co skrývat!“ Pavel byl posedlý myšlenkou, že je mu Alena nevěrná, a stal se z něj doslova štvanec své vlastní fantazie a žárlivosti. „Jednou dokonce napadl mého kolegu, který mi na vánočním večírku dal ruku kolem ramen,“ vzpomíná Alena. Měnil se jí před očima. A ona nevěděla, jak dál. Několikrát mu navrhla, aby vyhledal psychologa, ujišťovala ho o své lásce a věrnosti, ale pro Pavla to byla jen další polínka do ohně, která prý byla důkazem její nevěry.
Na stopě ničemu
„Pořád jsem se snažila ho omlouvat, ale nakonec mě to všechno začalo štvát,“ říká Alena. Pavel ji totiž začal sledovat. Tvrdil, že když nemá co skrývat, že jí nemůže vadit, když jí bude v patách. A tak několikrát týdně sledoval každý její pohyb. „Seděl v autě, fotil mě, jak nastupuju do tramvaje, jak vcházím do kanceláře, nakupuju v supermarketu… bylo to příšerné a už se to nedalo vydržet!“ A tak mu dala podmínku: buď toho nechá, nebo je s jejich manželstvím definitivní konec. Pavel se lekl a slíbil, že slídění nechá.
Jenže Alena věděla, že má sledovací program v počítači, že jí kontroluje výpisy telefonních hovorů, obvolává její kamarádky a slídí. „Už jsem prostě nemohla dál. Asi mě hodně moc miloval, že tak žárlil. Ale já na tu jeho lásku prostě neměla.“ A tak udělala jediné, co mohla. Odstěhovala se od něj a podala žádost o rozvod. „Takže někoho máš?!“ zaútočil téměř vítězně Pavel a Alena, aby měla pokoj, mu to odkývala. „Moje odpověď ho evidentně uspokojila. Asi měl pocit, že se konečně dobral pravdy,“ vzpomíná dnes už několik let rozvedená Alena. A žárlivý muž je to poslední, co by ještě v životě chtěla zažít.
Více příběhů si přečtěte v aktuálním čísle Blesku pro ženy, které je již nyní k dostání na novinových stáncích.
