Sentiment v šatníku aneb co nedokážeme vyhodit a proč | Pro ženy | Blesk.cz

Sentiment v šatníku aneb co nedokážeme vyhodit a proč

  • Tenhle kousek prostě vyhodit nemůžu!
    9. června 2014 | 06:00

    Každá z nás má zřejmě v šatníku nějaký motivační kousek oblečení, který jí už sice není, ale pořád si říká: „Do toho ještě zhubnu!“ Dobře děláte, kdyby maminky vyhazovaly všechno své oblečení, do čeho by se jejich dcery pak navlíkaly během puberty se záchvaty retro módy? V šatnících opravdu můžete občas najít utajené super kousky. Kolegyně z redakce se přiznaly, jak jsou na tom ony.

  • Gabi Röhrichová


    Gábina Röhrichová
    Já oblečení celkově nerada vyhazuji. Mám skříň plnou oblečení v několika velikostech, podle toho, jaké období tučnosti č jsem zrovna měla. Říkám si, že se mi třeba ještě jednou bude hodit. Do těch velkých samozřejmě dorůstat už nechci, ale ty malé velikosti používám jako motivaci k hubnutí. Nikdy ale nezapomenu na jeden kousek oblečení, který se mnou roky cestoval po všech bytech, do kterých jsem se nastěhovala Byly to bílé zvonové kalhoty po mojí mamince, takže opravdová sedmdesátá léta. Byly na nich námořnické motivy, kormidla a proužky. Vyštrachala jsem je u ní ve skříni, ještě když jsem chodila na střední a hrozně jsem si na nich ulítla, byly hrozně slušivé, tedy aspoň já jsem o tom byla přesvědčena. Potom jsem ale trochu přibrala a do kalhot se už nevešla. Nebyla jsem ale schopná se jich vzdát. Až když jsem se před pár lety opět stěhovala, kamarádka, která věděla, že za 11 let, co mně znala, jsem je nemela ani jednou na sobě, a že i když zhubnu, už mi není náct, abych v nich chodila, je nekompromisně hodila do pytle s vyřazeným oblečením. Nechala jsem se v tu chvíli přesvědčit, i když mi to dralo srdce. Teď mě to, že jsem to dopustila mrzí, byla to chyba.

  • Dita Černá


    Dita Černá
    Takové kousky mám dva. Jeden úžasný ručně vyšívaný top, který jsem pořídila v jednom pražském second handu měsíc po tom, co jsem se přestěhovala do Prahy (před 14 lety). Lezou z něj nitě, je mi krátký a celkově vypadá dost použitě. ale je to vzpomínka na začátky malé holky ve velkém světě.

    Tím druhým jsou sexy šaty ze Zary, které jsem si z euforie ani nezkusila a když jsem přišla domů, zaplakala jsem. Byly (a asi ještě dlouho budou) o velikost menší... Mám je ve skříni jako motivaci dostat se do nich ještě někdy.

  • Andrea Zelníčková


    Andrea Zelníčková
    Já tímhle syndromem nijak zvlášť netrpím. Když už mě to ale chytne, tak maximálně u nějakých roztomilých kousků z dětství, které vyštrachám ve starých krabicích. Tuhle situaci umím však vyřešit přímo bravurně. Zamilované oblečení daruji své neteři. Takže se ho zbavím, ale pravidelně ho vídám. Geniální že?

  • Marie Vinická


    Majka Dvořáková
    Mám schované hedvábné, ručně malované šaty, které mi dala kamarádka, když mi bylo nejhůř, rozváděla jsem se a začínala s rozklepanýma nohama nový život. Jsou nádherné, jako na vílu a mne tedy naprosto dojaly. I když se už do nich asi nikdy nenarvu, schovám si je jako památku na to, že někdy vám pomůže nabrat sílu i věc, u které byste to nečekala. Třeba ručně dělané šaty.

  • Marie Šilhová


    ...
    Mým životem se mnou putuje spousta kousků oblečení, se kterým se nedokážu rozloučit. Jasné první místo ale zaujímají letní šaty. Jsou bavlněné, bílo-červené pruhované. Koupila jsem je před devíti lety, když jsem byla v deváté třídě na základní škole. Tehdy to byla taková z nouze ctnost, šaty nebyly úplně můj styl, prožívala jsem tehdy "rebelské" období plné kapsáčů, mikin a červených vlasů. Sáhla jsem tedy v obchodě po prvních, co jsem viděla a šla jsem.
    Asi pět let mi visely ve skříni, a ačkoliv jsem je za tu dobu neměla ani jednou na sobě, přežily všechny generální úklidy šatníku, kdy letěla spousta oblíbenějších kousků. Po letech jsem si je oblékla, vypadalo to docela dobře, a tak jsem v nich vyšla ven. Ačkoliv jsem sklízela obdivné pohledy, sama jsem se v nich necítila, a tak jsem je zase na dlouhou dobu odložila do skříně. Šaty vyndám několikrát do roka, podívám se, jak jsou krásné, odvážím v nich vyjít maximálně jednou přes léto, a pak je zase rychle schovám. Předvídám jim ale dlouhou životnost, nebudu mít to srdce se jich zbavit.



Diskuse ke článku
.