Zamilovaná. Takhle nějak se právě teď cítí moje kamarádka Mirka. Je šťastná, až chvílemi omdlévá, bez mobilu nechodí ani na záchod (co kdyby zavolal ON), radši neobědvá, jen aby mohla být chvíli s NÍM, a září na všechny strany. Její diagnóza je jasná na první pohled. Je šťastně zamilovaná. Je to vzájemné, takže spolu s partnerem létají v oblacích.

Láska? Kdykoli!

Jestli žijete v zajetí předsudků, že vás už se žádná láska netýká, protože vám dávno není dvacet a to nejlepší máte za sebou, možná vás z nich vyvede právě Mirka. Ta se totiž bláznivě „zabouchla“ po čtyřicítce. „Nemůžu ani dýchat, jak jsem šťastná. Už jsem v takovou krásu ani nedoufala, ale zároveň jsem si ji strašně přála. A sny se prostě plní,“ svěřuje se se svými pocity. Svůj osud potkala docela banálně. Na firemním večírku. Nebyla to láska na první, ale až na druhý. „Ten večer jsem se jen chtěla bavit a rozhodně jsem nepotřebovala „lovit“ žádného chlapa. Ale já Petra asi upoutala a on mi druhý den zavolal. Sešli jsme se na kafe, a už to jelo... Snad hned od druhého dne to byla láska jako trám. Šlo to strašně rychle,“ usmívá se šťastně.

Poradíme vám, co byste měla dělat, abyste letošní léto přežila bez „srdečních karambolů“ i co dělat, aby vám to s vaším partnerem vyšlo.

Autor: SHUTTERSTOCK.COM

Nejsilnější droga

Jenže co je to za podivnou hru, která často vzniká tak obyčejně? Někam jdete, někoho uvidíte a najednou se cítíte i chováte jako blázen. Podle newyorských expertů stačí jen pětina sekundy – a jste zamilovaná až po uši. Za tak krátkou dobu se do těla vylijí hormony euforie, které z vás udělají úplně jiného člověka. Většinou to jsou takzvané odoranty, neboli jak nám partner „zavoní“. Právě zvláštní vůně zafunguje na tělo a začnou se dít divy. Už první záchvěv lásky stimuluje dvanáct různých částí mozku, po nichž se začnou uvolňovat sloučeniny příjemných pocitů jako dopamin, oxytocin, adrenalin a vasopresin. Stejně prý tělo reaguje na kokain. Že by to bylo vysvětlení toho, proč se alespoň sem tam (i když jsme spokojeně vdané) toužíme ještě jednou zamilovat?

Jen párkrát za život

„Nezažila jsem to už dvacet let, ale chtěla bych. Ten pocit, když člověk omdlívá, jen ho vidí, při letmém doteku rukou ztrácí vědomí a zhubne dvacet kilo, protože nemá chuť na jídlo…,“ sní padesátiletá vedoucí skladu Linda. Doma je prý spokojená, její manželství klape, ale zamilovaný pocit jí k životu chybí. Není divu. Během zamilovanosti se totiž v mozku aktivují centra, která nemáme šanci jiným způsobem nabudit. Přitom opravdu se zamilovat může člověk jen párkrát za život. „Řekl bych, že nanejvýš čtyřikrát, ale spíš jen dvakrát. To je dané. Z tohoto důvodu je na místě mluvit o osudových láskách. Když mi klient říká, že byl zamilovaný už mockrát, hned si pomyslím: Hochu, ty jsi pravou zamilovanost ještě nepoznal,“ říká sexuolog Petr Weiss. A podle něj to rozhodně stačí. „Život v neustálé zamilovanosti by se změnil v peklo. Lidstvo by patrně ještě neslezlo ze stromů. Naštěstí zamilovanost trvá omezeně,“ dodává Petr Weiss. To je pravda. Když si představím, že by člověk z milostné euforie vůbec „nevylezl“, bylo by to k zbláznění.

Láska je droga, a proto jsem na ní závislé

Autor: Archív

Než přijde vystřízlivění

Chemicky je zamilovanost jasná. Prostě jsme jako zdrogované. Ale jak se to projevuje v normálním životě? Stres pro vás najednou není žádný problém, zvládáte ho hravě levou zadní a nemáte problém stihnout dvojnásob věcí, na které jste dřív neměla čas. Klidně vstanete o hodinu dřív, abyste byla šik, stíháte nákupy, vaření, domácnost, práci, a navíc rande, večerní kino, noční esemeskování a bohatě vám stačí dvě hodiny spánku. I kdyby z nebe padaly trakaře, svět vám připadá nádherný, neodolatelný a romantický. Jste schopni přechodit i zlomenou nohu, protože vášnivá láska umí tišit bolest podobně jako silná analgetika. Jestli máte tyto příznaky, užívejte si je každou minutu, protože tento milostný „bonus“ nevydrží na věky. Podle Petra Weisse maximálně dva roky. Pak jsou růžové brýle i euforie pryč a jsme zpátky v realitě.

Ženy a muži se svěřili, po čem ve skutečnosti touží! Budete se divit...

Co dál

Po milostném vystřízlivění následuje okamžik zlomu. Hormony se pomalu zklidní a místo nich začne pracovat mozek. V tu chvíli máte dvě možnosti. Buď zjistíte, že to celé byl nesmyslný omyl a s udiveným výrazem a odporem se díváte na muže, kvůli kterému byste ještě před pár týdny klidně přeplavala oceán (to je ta horší varianta), nebo vám hlava i srdce říkají, že je to ten pravý, protože vás baví podobné věci, na zásadní věci máte stejný názor a máte chuť o vztah pečovat, aby vydržel až do důchodu. Po velké milostné bouři je to sice trochu moc při zemi, ale právě střízlivý rozum vám napoví, jestli neděláte chybu. Petr Weiss dokonce říká, že lidé by se měli brát až po dvou letech vztahu, kdy je zamilovanost pryč a my jsme schopné normálně přemýšlet. Do té doby jsme prý téměř nesvéprávné. Možná ano. Přesto spousta z nás chce takovou nesvéprávnost alespoň párkrát za život zažít.