Odkdy máte řidičák? Hned od osmnácti?
Nenarodila jsem se v bohaté rodině a auto jsme neměli, takže nebylo proč dělat řidičák. Až můj muž říkal, že by stálo za to, abych ho měla. Takže jsem si ho dělala v 80. letech, kdy už jsem jezdila s kapelou.

Jak vzpomínáte na autoškolu?
Mám takový rekord – zaplatila jsem si drahý individuální rychlokurz, ale dělala ho rok! Ne že by mi to nešlo, ale pořád jsem byla na cestách. Na druhou stranu jsem to docela zúročila, žádnou zásadní bouračku jsem neměla.

Berete vozy jen jako dopravní prostředky?
Manžel mě naučil mít k nim vřelý vztah. Asi neděláme nejlíp, když investujeme do nových vozů, ale užíváme si je. Jiné investice neděláme, auta jsou součástí naší práce, za lidmi musíme dojet. A nové vozy nás nevyšplouchnou.

Střídáte je často?
Ano, opět díky manželovi. Máme dvě auta: menší do města a velké na delší cesty, které bereme jako obývací pokoj.

Kolik kilometrů zdoláte ročně?
Kolem sedmdesáti tisíc, teď už řídím většinou já. Manžel jezdí, jen když jsem nemocná nebo padám na hubu.

Pokud neřídíte, důvěřujete za volantem ostatním?
Ne že bych se bála, ale když si sedám k někomu cizímu, vzpomenu si na bratra, který se v autě zabil. Stopl si vůz, který se vyboural, a jako jediný z toho nevyvázl živý. Samozřejmě to ovlivňuje mé řízení. Snažím se jezdit tak, abych nikomu neublížila.

Jaké máte zkušenosti s dopravními policisty? Poznávají vás?
Většinou až tehdy, když jim ukážu doklady. Pokud mě zastaví, jsem chvilkami protivná, protože to není nic příjemného.

Mají důvod vás zastavovat?
Jezdím podle předpisů, aspoň po městě. Když už na to šlápnu, musím vědět, že nikoho neohrozím. Většinou mě policisté zastaví ve chvíli, kdy jsem jela celou dobu vzorně, ale na okamžik zrychlila. To jsem dost naštvaná, jenže si za to můžu sama.

Kde vás chytají nejčastěji?
Pražskou ulici 5. května by mohli přejmenovat na ulici Heidi Janků, protože mi kvůli ní pořád chodí obálky s modrým pruhem. Většinou však jde o malé překročení a spraví to pokuta. Mám dva bodíky a snažím se další nepřibírat, v mé práci je řidičák důležitý.

Jezdíte novými auty. Jaké moderní komfortní a bezpečnostní prvky jste si zamilovala?
Ne že bych se bez nějakého neobešla, ale už roky kupujeme vozy s automatickou převodovkou. A troufám si říct, že s ní umím jezdit i sportovně. Je neocenitelná hlavně v pražských zácpách.

Líbí se vám i jiné moderní vymoženosti?
Oblíbila jsem si parkovací asistent, kdysi jsem totiž nabourala auto při couvání. Odvezla jsem manžela na operaci a jela do Liberce na otevření autosalonu. Moderátor se ptal, jaká jsem řidička. Chvástala jsem se, že báječná, ale večer jsem nabourala do veřejného osvětlení. Auto bylo zbořené, dozadu asi jezdím moc rychle. Muže jsem nechtěla stresovat, vůz jsem odvezla ke známému a za čtyři dny ho opravil.

Heidi Janků

Autor: Svět motorů

Provalilo se to později?
Jednou přišlo oznámení od pojišťovny, ale protože jsem nebyla doma, převzal to manžel. A bylo to venku.

Podle čeho si vybíráte auta?
Manžel se rád hrabe v novinkách. Teď máme SUV Audi Q3, to je můj brouček. Druhým autem je sedan Mercedes třídy E, docela koráb. Kombinace malého audi a velkého mercedesu nám vyhovuje, asi u ní zůstaneme.

Záleží vám u vozu na barvě?
Ne. Třeba současný mercedes jsme kupovali jako skladovku a mnohem víc nás zajímal automat. Často máme bílou, dříve stříbrnou. Obě mají výhodu v tom, že je není nutné často mýt.

Rozhodí vás vůbec něco na silnicích?
Mám sjezděný svět a vidím, že u nás není přáno cyklistům. Ve všech metropolích vznikají cyklostezky v rámci chodníků, ale v Česku zúžením silnic. Je to nebezpečné pro řidiče i cyklisty, dají se lehce přehlédnout. A úplně nejvíc mi vadí agresivní řidiči.

Setkala jste se s nějakým „vybrzďovačem“?
Naštěstí ne, ale občas někteří muži nepřekousnou, že před nimi jede ženská v pěkném autě, a musí ji za každou cenu předjet. Já nemám zapotřebí se s nikým honit.

Máte potíže i s jinými bezohlednými řidiči?
Občas se někdo méně zkušený zařadí do levého pruhu a bojí se překročit předepsanou rychlost. Jede ještě pomaleji, ale neuhne, nikoho nepustí. Většinou jsou to víkendoví jezdci. Tolik bych jim to nevyčítala, oni prostě jedou. Vyrážejí na výlet a myslí si, že silnice je jejich.

Jak hodnotíte české řidiče?
V Praze jsou kupodivu nejtolerantnější. Třeba když pomalu popojíždí kolona a stojíte na vedlejší, pustí vás. To se vám jinde v Česku nestane – a s pražskou značkou už vůbec ne. V Praze si asi každý řekne: nijak mě to nezdrží, navíc tam příště můžu čekat já.

Na závěr si musíme vzpomenout na váš velký hit. Čančáte se v autě?
Tak to vůbec ne. Ale přiznávám, že auto beru i jako šatnu, převlékám se tam kolikrát raději než jinde.