Antibiotika - Zázračná zbraň přestává zabírat

Antibiotika jsou často předepisována, i když to není nutné. • Foto: PROFIMEDIA.CZ
20. června 2008 | 11:14

Objev antibiotik se považuje za největší pokrok v oblasti zdraví od zavedení moderní kanalizace. Dokážete si vůbec představit, že jediné škrábnutí dříve mohlo znamenat infekci a smrt?

Jenže původci nemocí jsou stále odolnější a lékaři ztrácejí jednu část antibiotického arzenálu po druhé. Přestávají totiž zabírat! Hrozí, že vůbec nebudou účinkovat? A kdy je tedy brát a kdy se jim naopak vyhnout?

Objev penicilinu – náhoda či chyba
Antibiotika jsou sice vymožeností 20. století, ale už 2500 let př.n.l. používali staří Číňané k léčbě infekcí obklady z plesnivého sojového mléka. Stopy antibiotik byly nalezeny i v kostrách starověkých Egypťanů.Ve středověku chirurgové přikládali na rány plesnivý chléb.

Skutečný vědecký rozvoj antibiotik však začal až jednoho deštivého odpoledne v září roku 1928. Tehdy si skotský bakteriolog Alexander Fleming povšiml jedné z mělkých skleněných misek, v nichž pěstoval bakterie. Zapomněl ji umýt a teď se tam šířila zvláštní zelená plíseň. Kolem ní se táhla průsvitná vrstva, kde žádné bakterie nerostly. "To je zvláštní," prohlásil prý udiveně. Právě objevil první antibiotikum na světě.

Tento muž je objevil

Alexander Fleming (1881-1955)

Narodil se ve skotském Lochfieldu v rodině farmáře. Učení mu šlo dobře, a tak bez obtíží vystudoval lékařství v Londýně. V jeho životě hrály velkou roli náhody Ta první se odehrála v roce 1902, kdy na školu nastoupil Almtothe Wright. Fleming sice udělal potřebné zkoušky na chirurga a v nemocnici bylo i volné místo, Wright však pro svoje střelecké družstvo potřeboval dobrého střelce. A tím Fleming byl. Tak se dostal do Wrightovy laboratoře a věnoval se výzkumu. mimo jiné stafylokokům. A tady se odehrála ta druhá náhoda. Na špatně umytých Petriho miskách se objevila plíseň, která zabila všechny bakterie v okolí. A tady byl počátek zázračného léku později nazvaného penicilin.

Za penicilin Fleminga povýšil král Jiří VI. do šlechtického stavu a v roce 1945 obdržel se svými spolupracovníky Nobelovu cenu. Alexander Fleming zemřel 11. března 1955 na srdeční infarkt. Byl prohlášen národním hrdinou a jeho ostatky uloženy v Katedrále svatého Pavla v Londýně.

Zrodil se základní lék
Fleming usoudil, že se do laboratorní misky dostal oknem nějaký výtrus a usadil se v ní. Dalším zkoumáním zjistil, že tato plíseň vylučuje jakési žluté kapky, které ničí bakterie stejně spolehlivě jako plíseň sama. A to dokonce i zředěná až v poměru 1:800. Plíseň později pojmenoval Penicillium notatum, pro podobnost ke štětci (latinsky penicillus). Název se následně zkrátil na penicilin. Ovšem cesta penicilinu nebyla jednoduchá – Fleming nedokázal vyvinout techniku, jak získat čistý penicilin, a tak se tento skvělý lék ještě víc než deset let nevyužíval. Až v roce 1941 badatelé Howard Walter Florey a Ernest Boris Chain ověřili jeho výsledky laboratorně na zvířatech a posléze na nemocných lidech. V roce 1942 jej začaly vyrábět největší farmaceutické firmy, o rok později se už dodával do armády na léčení raněných. Lidé jásali, že tím lidstvo navždy získalo zbraň proti infekčním nemocem. Lékaři doufali, že penicilin porazí i rakovinu a tuberkulózu. Další antibiotika byla objevována jako na běžícím pásu.

Když antibiotika nezabírají
Radost ale netrvala dlouho – od 60. let 20. století se původně citlivé bakterie začali novým lékům přizpůsobovat, stávaly se odolnými. Vznik tzv. rezistence bakterií se stal ohromným problémem, který trápí celý civilizovaný svět. Česko nevyjímaje. "Obrovským potížím čelí například Francie, Španělsko nebo Itálie. Na druhou stranu skandinávské země mají problémy s rezistencí minimální. Není bez zajímavosti, že právě v severských státech se antibiotika předepisují nejméně," říká primář Klinické mikrobiologie a antibiotické stanice Nemocnice Na Homolce Vlastimil Jindrák. Spotřeba antibiotik se udává v přepočtených denních dávkách na tisíc obyvatel a den. V Česku je toto číslo 19, ve Francii 35 (téměř dvojnásobek), v Holandsku jen 8 (tedy ani polovina).

Nejproblematičtější je u nás původce angíny, na kterou nezabírá celá velká skupina léků, tzv. makrolidová antibiotika. Rezistence vůči nim se během několika let zvýšila z jednoho na šestnáct procent! "Pokud je dítě alergické na penicilin, už mnoho možností nezbývá. Rezistence může vést k tomu, že dítě musí do nemocnice na náročnou injekční léčbu," vysvětluje Jindrák.

Vynalézavé bakterie
Dnes je už 40% kmenů vůbec nejčastější bakterie zlatého stafylokoka rezistentních vůči penicilinu. A jak se zdá, zabírá proti nim pouze jediné antiobiotikum, vankomycin. Původce tuberkulózy – Mycobacterium tuberculosis vykazuje vícenásobnou odolnost vůči antibiotikům i chemoterapeutikům a podle odhadů je každý desátý případ plicní tuberkulózy smrtelný. Vážná je také situace v nemocnicích – tam se předepisuje nejvíce antibiotik a pacienti mají často slabý imunitní systém. Putuje zde i nejvíce problematických choroboplodných zárodků – kmen zlatého stafylokoka se vyskytl ve 27 z 58 sledovaných zařízení. Tyto bakterie získávají "navrch" a vyvolávají tzv. nosomiální infekce, tady záněty získané v nemocnici.

Rezistence stoupá
Nyní je známo asi 6000 látek s antibiotickým účinkem, které se vyrábějí z přírodních zdrojů (mikroorganismů, rostlin a živočichů) nebo nověji jako syntetické obdoby přírodních látek. Jen zhruba 70 se ale používá v humánní a veterinární medicíně, ostatní mají příliš silné nežádoucí účinky nebo jsou pro pacienta dokonce jedovaté. I tak je počet nových nebo upravených léčiv na trhu každoročně vysoký, asi 6–7 %. Nejvíce se vyrábí penicilinu, tetracyklinu, cefalosporinu, erytromycinu a jejich odvozenin. V naší zemi bylo objeveno jediné antibiotikum – mucidin.

S každou novou antibakteriální látkou se však dříve nebo později začnou vynořovat rezistentní kmeny. Stále dražší a účinnější léky ztrácejí dech. A divíte se? Vždyť dnes jsou kdejaká teplota, kašel, zánět průdušek, nosohltanu nebo i rýma likvidovány pomocí antibiotik.

Přitom je každé jednotlivé antibiotikum účinné jen proti určitému druhu bakterií a proti virům nepůsobí žádné! Většina onemocnění z nachlazení je přitom virového původu...

"Ukazuje se, že v polovině případů jsou antibiotika podána nevhodně," dodává Vlastimil Jindrák. Výsledkem toho je nárůst alergií a systematické otužování mikrobů na antibiotika.

Proč antibiotika nezabírají
Jak bakterie odolávají účinku antibiotik? Laicky řečeno, dělají to několika způsoby.

Například změní povrch buňky tak, že do ní antibiotikum nevnikne, a tudíž ji nezničí. Změnou povrchu také antibiotikum dokonale spletou a lék buňku nenajde.

Bakterie se také brání aktivně svými enzymy – ty dokáží antibiotika zneškodnit nebo v případě, že již do nich proniknou, tak je „vypumpují“. To se děje denně v nemocnicích. Kdo za to může? Za vznik rezistence mohou hlavně bakterie samy. Mechanismus jejich obrany je možné přirovnat k jedu na krysy. Už nezabere, protože krysy si mezi sebou předají informaci o škodlivosti dané látky. Další příčinou vzniku rezistence je jejich nadměrné užívání. "Lidé se antibiotik mnohdy razantně domáhají, a pokud odejdou bez nich, mají pocit, že doktor za nic nestojí," říká Aleš Slavíček z urologické kliniky pražské motolské nemocnice.

Předepsat nebo nepředepsat
Antibiotika byla a jsou často předepisována, i když to není nutné. To platí o virových onemocněních dýchacích cest. Lékaři buď nejsou o způsobu použití antibiotik dobře poučení (mají informace jen od farmaceutických společností) nebo je předepisují »pro všechny případy« –aby např. z dětského zánětu ucha nevznikla meningitida nebo mastoiditida (tj. zánět sklípkového systému ve výběžku lebeční kosti za uchem). V Evropě dostane například antibiotika 72-92 % pacientů se zánětem dutin. "Velmi se vžila praxe, kdy pacienti přijdou po několika dnech s problémy ke svému lékaři. Ten automaticky předpokládá bakteriální infekci a předepíše antibiotika," říká James Young v rozsáhlé studii britského lékařského časopisu Lancet. Přitom délka zdravotních potíží není vodítkem, jestli jde o virovou nebo bakteriální infekci.

Jak snížit nadužívání
Před lékařem stojí nelehké rozhodnutí – má, nebo nemá předepsat antibiotika? Při takovém váhání nyní v ordinaci pomáhá jednoduchý test nazvaný CRP. Zjišťuje se jím, jestli je v těle přítomný bakteriální zánět a jestli jsou antibiotika zapotřebí. Stačí k němu pár kapek krve z prstu, výsledky jsou za několik minut. Problémem ale je, že stoprocentně se podle testu lze řídit jen u dětí a navíc potřebný přístroj vlastní jen asi 300 lékařů z dvou tisíc českých dětských praktiků. Proč je přístrojů málo? Aparát stojí kolem třiceti tisíc, jednotlivé vyšetření pak zhruba sto korun. Hrazení těchto nákladů však není dořešené.

Praxi v používání antibiotik má zlepšit nový projekt Evropské unie. "Zavádí se takzvaná antibiotická střediska, která mají používání antibiotik ovlivňovat. Jsme na tom lépe než některé okolní státy, ale rezervy stále existují," shrnul situaci Vlastimil Jindrák. Výsledky se však dostavují: během posledních čtyř roků se náklady na antibiotika například v Nemocnici Na Homolce snížily na 30 % původní hodnoty.

ANTIBIOTIKA - Brát, či nebrat?

Antibiotika – proč ne?

- Mohou způsobit mykotický zánět pochvy u žen.
- Mohou poškodit funkci jater – po každém přeléčení antibiotiky je vhodné udělat odběr krve.
- Snižují účinnost antikoncepce.
- Tetracyklin může dětem obarvit zuby na žluto.
- Mohou vyvolat nevolnost, zvracení nebo průjem, bolesti břicha, potíže trávicího ústrojí.
- U těhotných žen mohou způsobit poškození plodu

Antibiotika – proč ano?

- Při nepřeléčené streptokokové infekci (jako je například obyčejná angína) může bakterie přetrvávat v těle v klidovém stavu a po čase vyvolat těžší infekce, jako endokarditida (zánět srdečních chlopní, který může způsobit jejich poškození), nefritida (zánět ledvin, který může vést k jejich selhávání) a artritida (zánět kloubů).

Základní rozdělení antibiotik

Antibiotika se rozdělují do látek s úzkým a širokým rozsahem působení – tedy na úzkospektrá a širokospektrá. Ničí bakterie, ale ne lidské buňky, protože buňky bakterií a člověka se liší stavbou a látkovou výměnou.

Nejznámější řady antibiotik:

Peniciliny

Napadají buněčnou stěnu. Buněčný obal ztratí tvar a praskne.

Co léčí: akutní infekce způsobené streptokoky, pneumokoky, meningokoky a stafylokoky, infekce močových cest, zánět průdušek, lymská borelioza, zubní infekce, pohlavní nemoci – syfilis (příjice), kapavka, spála, angína, revmatická horečka

Nejčastěji předepisované léky: Penicilin, Oxacilin, Penamecilin (Penclen)

Cefalosporiny

Chemickou strukturou a působení se podobají penicilinům.

Co léčí: těžké stafylokokové infekce, kožní infekce, infekce dýchacích a močových cest, infekce měkkých tkání, kapavka, léčba těžších, život ohrožujících otrav krve

Nejčastěji předepisované léky: Cefaclen, Duracef, Oracef, Cephabene

Chinolony

Napadají dědičnou informaci bakterií.

Co léčí: infekce močových cest, včetně jednorázové terapie kapavky, infekce horních a dolních dýchacích cest, kožní infekce

Nejčastěji předepisované léky: Norfloxacin, Ciprofloxacin, Ofloxacin, Enoxacin

Tetracykliny

Zabraňují produkci bakteriálních bílkovin.

Co léčí: těžké infekce, bronchitida, infekce žlučových a močových cest, akné, otrava krve, infekce centrální nervové soustavy, nitrobřišní infekce, podávají se u pacientů v bezvědomí

Nejčastěji předepisované léky: Tetracyklin, Doxycyklin (Deoxymykoin), Minocyklin

Rifamyciny

Zabraňují, aby byly aktivní geny, proděravějí buněčnou membránu.

Co léčí: infekce střev a zažívacího traktu

Nejčastěji předepisované léky: Rifampicin, Arficin

Sulfonamidy

Zasahují do látkové výměny bakterií.

Co léčí: infekce močových cest, infekční průjmy, infekce pohlavního ústrojí, oka nebo dýchacích cest, tyfus

Nejčastěji předepisované léky: Sulfafurazol, Cotrimoxazol, Dapson, Sulfadiazin

Daptomycin

Vytváří kanály v buněčné membráně bakterií. Tím z bakterií vytéká především vápník a ony umírají.

Co léčí: infekce kůže, otravy krve, zápal plic, záněty kloubů, toxický šokový syndrom

Nejčastěji předepisované léky: Daptomycin, Cubicin

Příště: Mýty a polopravdy o antibiotikách + Desatero správného zacházení s antibiotiky

Autor: SAN, GSP
Klíčová slova: zdraví;antibiotika;
DesktopMobile