Květa (46): Dokázala bojovat se svým osudem

16. ledna 2009 | 08:31

Když přijdete ke Květě Hrbkové (46) do neziskové organizace Alkion, posadíte se do měkkého modrého křesla a dáte si voňavý čaj, už v tu chvíli vám bude nějak lépe na duši...

Hned potom váš pohled přitáhne stěna plná různobarevných lahviček.

Příjemné prostředí i lahvičky patří k sobě. Alkion vznikl s myšlenkou pomáhat lidem, kterým se v životě nevede snadno, a na skupinových i individuálních sezeních pomáhá klíčovat problémy ona police s lahvičkami – terapie barvami.

Alkion je splněný sen paní Květy - tady pomáhá lidem.
Alkion je splněný sen paní Květy - tady pomáhá lidem.
Autor: archiv, Olga Poucheová

To zvládneš!
"První myšlenka na podobné centrum vznikla, když jsem ležela v nemocnici," říká paní Květa. "Bylo mi hrozně smutno. Lékařům jsem věřila, jen jsem si připadala osamělá. Ležíte tam hodinu, dvě, deset, celý den, a nikdo nepřijde, nechytne vás za ruku a neřekne: To bude dobrý! Slíbila jsem si, že až se z toho dostanu, chci pomáhat lidem v podobné situaci."

Příběh
Paní Květa od narození trpěla luxací kyčlí, což je stav, kdy kyčelní hlavice nesedí dobře v kloubních jamkách. Ačkoli měla zakázaný porod přirozenou cestou, aby se její stav nezhoršil, lékaři ji nechali absolvovat dva.

S dcerami: Pavla (vlevo) je starší, Iva mladší.
S dcerami: Pavla (vlevo) je starší, Iva mladší.
Autor: archiv, Olga Poucheová

"Narodily se mi dvě krásné dcery, ale za pár let se dostavily nesnesitelné bolesti a roce 1993 jsem musela podstoupit první operaci. Byl to zákrok, při kterém se vede velký řez pánevní kostí. Bohužel mi, což se prý stává, porušili nerv inervující postiženou nohu – já jsem rok a půl byla o francouzských holích."
Květa měla doma dvě malé holčičky, a i když jí manžel hodně pomáhal, cítila, že se musí rychle uzdravit, a do rehabilitace, která trvala víc než rok, se pustila jako dříč.
"Najednou vám dojde, že se pohybujete na hraně, kdy si můžete vybrat – buď budu oběť, nebo bojovník. Rozhodla jsem se bojovat."
Následná operace druhé nohy se ale komplikovala. Dostavily se bolesti a vleklá infekce.
"Byla jsem na kapačkách a antibiotikách a ležela v nemocnici bezmocně jako kus masa."
Po nějaké době se lékaři shodli na reoperaci, nastal mnohaletý kolotoč operací, rehabilitací, bezmoci... V roce 1999 dostala Květa plný invalidní důchod.

"Když jdete na další těžkou operaci, vlastně to 'znáte',
ale stejně netušíte, jak to dopadne, a víte, že můžete umřít.
Je to směs strachu, bezmoci a obrovského odhodlání.
V tu chvíli jsem vždycky myslela na svoje dcery."

Moje děti a manželství
"Vadilo mi, že mě dcery vidí tak často bezmocnou, že vyrůstaly tak blízko bolesti. Nemoc ovlivnila i mé manželství, ze kterého se po pár letech postupně stal vztah ošetřující – pacient. Když jsem pak viděla, že rekonvalescence probíhá mnohem hůře než u jiných pacientů, rozhodla jsem se hledat hlubší příčiny svého stavu. Psychiatr mi nabídl čtvrthodinové sezení a prášky. Odmítla jsem."
Květa se začala sama zajímat o psychologii a absolvovala tříletý seminář Aura-somy, terapie barvami, po roce 2000 začala pracovat v poradenství a dál se dovzdělávala.
V roce 2004 se lékaři rozhodli pro totální endoprotézu obou kyčlí. Květa i v tomto stavu odešla od svého muže.
"Sebrala jsem svých pár věcí, a o francouzských holí odešla do podnájmu. Prožili jsme spolu krásné roky, ale říkala jsem si, že než být osamoceně ve vztahu, je lepší být opravdu sama."


Znovu
Výměny kyčelních kloubů proběhly úspěšně. "Začala jsem chodit na výlety, výstavy, do kina, konečně jsem mohla do lesa! Začala jsem znovu žít a dýchat," vypráví Květa. "Osamostatnila jsem se a založila Alkion – poskytujeme poradenství, nabízíme kurzy, projekty seberozvoje a mnoho dalších služeb, sama se stále vzdělávám. Holky už jsou veliké a dělají mi radost. Mám skvělého přítele a jsem šťastná, že centrum držím na vodou."

Autor: Olga Poucheová
Diskuse ke článku
.
Související články
DesktopMobile