Onemocnění je zapříčiněno velkým obsahem cukru v krvi kvůli nedostatku inzulinu. Rozděluje se na dva typy: první vzniká nejčastěji v dětství a jde o autoimunitní onemocnění, kdy imunitní systém ničí buňky slinivky, které produkují inzulin. U druhého typu má tělo sníženou citlivost k inzulinu. Existuje ještě těhotenský diabetes, kdy dochází ke kolísání hladiny cukru v krvi vlivem rozbouření hormonů. Příčiny vzniku jsou u prvního typu dány zejména geneticky. V druhém případě hraje svou roli obezita, nezdravý životní styl a málo pohybu. Za cukrovku druhého typu nemohou sladkosti, jak si mnoho lidí mylně myslí, ale celkově nadměrný příjem potravin. Sklon k ní se dědí, ale riziko lze výrazně ovlivnit vhodným životním stylem. První typ diabetu se projevuje nočním pomočováním, neobvykle silným hladem, žízní, častým močením, hubnutím, slabostí a může dojít i k diabetickému komatu s poruchou vědomí. K léčbě jsou nezbytné pravidelné dávky inzulínu (injekcí), pravidelná strava (postižený nesmí dlouho hladovět) a také přiměřená fyzická aktivita. Druhý typ je charakteristický zamlženým viděním, svěděním, ospalostí, pomalou hojivostí ran, mravenčením nohou. Klíčem ke zlepšení stavu je snížení hmotnosti při obezitě, zdravá strava a užívání antidiabetik, které zvýší citlivost těla k inzulinu. Nedojde-li ke zlepšení stavu, je nutné rovněž začít vpichovat inzulín. Lidé  s cukrovkou v rodině by měli podstupovat preventivní měření hladiny cukru u svého lékaře, protože díkym němu lze nemoc odhalit v počátcích  a snížit podáváním léků riziko, že poškodí vnuřní orgány. To je jinak nepříjemným důsledkem této choroby.