Alopecie | Nemoci a příznaky | Domácí lékař | Pro ženy | Blesk.cz
a b c d e f g h ch i j k l m n o p q r s t u v w x y z
AlopecieAlopecie, neboli vypadávání vlasů, je postrach snad všech mužů. A nejen jich. Existuje několik druhů alopecie, každá má na svědomí trochu jinou ztrátu ochlupení, či vlasů. Konkrétně to jsou alopecia areata (vypadávání chlupů ve shlucích, tzv. kolečka na hlavě), alopecia universalis (naprostá ztáta ochlupení), alopecia barbae (úbytek vousů a chlupů u mužů v oblasti obličeje, nejčastěji brady), alopecia mucinosa, androgenní alopecie (klasická mužská plešatost), trakční alopecie (vypadávání vlasů v důsledku jejich námahy), anagenní efluvium (ztráta vlasového porostu v důsledku léčby) a jizvová alopecie (na místě, kde je jizva, jich chlupy nenarostou). Nejčastější je ale alepeica areata, neboli klasické vypadávání vlasů ve shlucích. Nejčastěji jsou na vině geny, hormony, stres nebo špatná strava.Alopecie1741
Alopecie
Alopecie, neboli vypadávání vlasů, je postrach snad všech mužů. A nejen jich. Existuje několik druhů alopecie, každá má na svědomí trochu jinou ztrátu ochlupení, či vlasů. Konkrétně to jsou alopecia areata (vypadávání chlupů ve shlucích, tzv. kolečka na hlavě), alopecia universalis (naprostá ztáta ochlupení), alopecia barbae (úbytek vousů a chlupů u mužů v oblasti obličeje, nejčastěji brady), alopecia mucinosa, androgenní alopecie (klasická mužská plešatost), trakční alopecie (vypadávání vlasů v důsledku jejich námahy), anagenní efluvium (ztráta vlasového porostu v důsledku léčby) a jizvová alopecie (na místě, kde je jizva, jich chlupy nenarostou). Nejčastější je ale alepeica areata, neboli klasické vypadávání vlasů ve shlucích. Nejčastěji jsou na vině geny, hormony, stres nebo špatná strava.
fb-like
DISKUSE
diskuse
f
VYHLEDAT LÉKÁRNU
r

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
6246382Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_appBlance (31) vypadaly vlasy, obočí i řasy. Handicap proměnila v zábavu a pomáhá dalším ženám11962019-11-13 17:47:39.32538600<p>První holá místa ve vlasech si Blanka (31) z Jablonce nad Nisou našla v šestnácti letech, tehdy se jí dařilo lysiny začesávat a díky homeopatii jí vlasy nakonec zase dorostly. Před státnicemi na vysoké škole přišel ale velký stres, a tentokrát přišla o všechny vlasy. Později jí vypadaly i řasy a obočí. S následky onemocnění se vyrovnávala pět let. Svůj handicap nakonec proměnila v zábavu a dnes střídá paruky různých barev a střihů.</p><p>Blanku Pelcovou jsem navštívila u ní doma, kam za ní zatím zákaznice jezdí. Přijela jsem po návštěvě jedné z nich, takže paruky byly vystavené a já si mohla některé vyzkoušet. Překvapilo mě, jak realisticky vypadají. Nejvíce mě zaujaly ty s ofinou z pravých vlasů. Na první pohled není vůbec patrné, že jde o paruku.</p> <p>Blanka na mě působila jako velmi milá, ale zároveň silná a sebevědomá žena, která se se svým onemocněním už vyrovnala a je připravená o něm otevřeně mluvit, a pomoci tak dalším dívkám a dámám, které se potýkají se stejnými problémy.</p> <p>S nápadem začít paruky upravovat a prodávat dalším ženám přišel její partner. Nyní Blanka objednává paruky ze zahraničí a díky svým zkušenostem je dokáže upravovat tak, aby byly pro ženy co nejpohodlnější a nejpřirozenější. Pro svůj web a Instagram Nahlavě dokonce točí praktická videa o tom, jak se o paruky starat a jak si je mohou ženy samy vhodně zastřihnout, narovnat, nebo naopak nakudrnatit.</p> <p><strong>Kdy jste poprvé objevila holá místa?</strong></p> <p>V šestnácti letech se objevila první ložiska alopecie. Poctivě jsem je začesávala a nikdo nic nepoznal. Během roku jsem začala s homeopatií a hlava mi celá zarostla a na vysokou už jsem šla zase vlasatá. Akorát jsem netušila, že se to může vracet. Bohužel, když jsem se učila na státnice, přihlásila se alopecie znovu. Tehdy jsem měla hrozný stres. Našla jsem si za uchem první ložisko a pak už to jelo. Tentokrát homeopatie nepomohla. Myslím si, že mi tentokrát špatně zvolili homeopatický lék. Nakonec mi vlasy slezly po celé hlavě.</p> <p><strong>Ztráta vlasů u ženy musí být psychicky strašně náročná. Vím, že i ženy s rakovinou to uvádějí jako jednu z nejhorších věcí. Přitom jim zase dorostou.</strong></p> <p>Bylo to strašné. Nejhorší byl okamžik, kdy jsem věděla, že nic nepřečešu a budu muset poprvé vyjít do školy s šátkem. Slýchala jsem tehdy věty: „Hele, proč nosíš ten šátek, vždyť to není zase tak pěkná móda?!“ Musela jsem to všem vysvětlovat. Rodina, kamarádi a blízké okolí to vzali normálně. Nikdo mě neodsoudil, že jsem nechutná, ale bylo to nepříjemné.</p> <p><strong>Dokážu si představit, že lidé zírají.</strong></p> <p>Širšímu okolí se to vysvětluje obtížně. Trvalo pět let, než jsem se dostala do bodu, kdy jsem si na své onemocnění zvykla a naučila jsem se udělat si z paruk zábavu. Nastalo to ale až tehdy, když jsem objevila paruky v zahraničí. Do té doby jsem si kupovala syntetické v Čechách a moje sebevědomí bylo na nule. Každý den jsem byla naštvaná a záviděla jsem lidem, kteří mají vlasy, že se mohou koupat a nemusí řešit, že jim vypadají nalepené řasy. Dnes, když si pšíknu a slepí se mi řasy, tak se zasměju. Maluji si i obočí. Beru to ale pozitivně, zase si nemusím holit nohy a podpaží.</p> <p><strong>Vzpomenete si na nějakou opravdu nevhodnou narážku od lidí?</strong></p> <p>Na začátku jsem byla rozhodnutá, že nebudu nosit paruky. Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to až nechutné. Měla jsem pocit, že to bude víc poznat a lidi budou více koukat. Nosila jsem tehdy šátek a šla jsem třeba do krámu a zastavily mě starší babičky. „Taková mladá, a už umíráte?“ Tak jsem trpělivě</p> <p><img id="AO_1544821" class="artobjrimage artobjrimage_LOCKED" title="Skrytý obsah 1544821" src="" alt="Skrytý obsah" width="425" height="35" /></p> <p>odpovídala, že ne, že je to jen alopecie. Lidé mají padání vlasů spojené s rakovinou a chemoterapií. Překvapilo mě, že tak mohou reagovat cizí lidé. Kdyby třeba raději řekli: „Je mi vás moc líto, že máte zdravotní problém.“</p> <p><strong>Žádná empatie. To musí být pro vás hrozně těžké. Jak na ztrátu vlasů reagovali muži?</strong></p> <p>Můj partner z vysoké tomu nepřikládal důležitost. Vlastně ho to nezajímalo. Bylo to asi tím, že jsem si tehdy ještě holá místa začesávala a tajila jsem to. Třeba na koupališti jsem si nepotápěla hlavu a bylo to tehdy pro mě hrozně nepříjemné. Tehdy jsem nemoc skrývala a myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Přidal se další stres a měla jsem ještě ošklivou pleť, všude samý pupínek. Srazilo to moje sebevědomí ještě níž.</p> <p><strong>Dnes už je to určitě jinak. Vaše rodina vás zná bez paruky, obočí a řas?</strong></p> <p>Když jsem začala nosit šátek, tak jsem se poznala s otcem mých dětí a ten už mě zná jen bez vlasů. Akorát v době seznámení jsem měla alespoň obočí a řasy. Ty mi začaly padat, když už jsme spolu byli dva roky. Doma úplně běžně chodím bez vlasů a na noc si samozřejmě sundávám nalepovací řasy.</p> <p><strong>Řekla jste svým dětem, proč nemáte vlasy, obočí a řasy?</strong></p> <p>Jsou ještě hodně malí, takže jsme to nějak do detailu nerozebírali, ale určitě to před nimi netajím. Spíš mě takhle znají odjakživa. Berou jako samozřejmost, že se nám tu válí paruky. Čtyřletý Kuba už mi třeba říká: „Tahle paruka ti nesedí, tu si neber.“ Jestli bych mohla poradit jiným ženám, které si tím procházejí: určitě bych to před dětmi neschovávala. Jsou intuitivní a vědí, že to není nic špatného. Hlavně až se v dospělosti s něčím takovým setkají, budou citlivější, nepřekvapí je to a nebudou koukat skrz prsty na někoho, komu chybí vlasy nebo ruka.</p> <p><img id="AO_1544824" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544824" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Každá nemoc člověka změní. Na Instagramu jste psala, že už jste se přestala trápit malichernostmi a alopecie vám posílila sebevědomí.</strong></p> <p>Ano, hodně mě to změnilo. I mé sebevědomí. Třeba příklad: dříve jsem nedokázala jíst na veřejnosti. Bála jsem se dát si zmrzlinu – co když na mě budou lidi koukat, zašpiním se a budou mě hodnotit? Všechno pro mě bylo trapné. Když ale přijdete o vlasy, tak to je situace, kdy na vás kouká opravdu každý, i ten, kdo nechce. Začala jsem na sobě pracovat a už si třeba dám zmrzlinu nebo chlebíček. Dříve bych to nikdy neudělala.</p> <p><strong>Takže zmizí takové ty mindráky „mám velký nos“ nebo „nesnáším svá tlustá stehna“.</strong></p> <p>Setkávám se a dopisuji si s ženami, které mají alopecii, ale i s ženami s rakovinou. Opravdu ve chvíli, kdy vám lékař sdělí tuhle diagnózu, jste ráda, že žijete, i když bez vlasů. Jsem vděčná, že mám „jen“ alopecii, a nevadí mi o tom veřejně mluvit, ale přiznám se, že ještě nejsem připravená chodit ven bez paruky. Několik sousedů a přátel už mě samozřejmě vidělo s holou hlavou, ale nejsem připravená takhle chodit denně.</p> <p>Letos jsme byli u moře a chodila jsem tam bez šátku i paruky, ale i když jsem se mazala, tak jsem si hned uhnala úžeh. Musím říct, že v tom cizím prostředí mezi cizími lidmi mi to nevadilo a byla jsem v pohodě.</p> <p><strong>Existuje několik léčebných postupů, jak se zbavit alopecie, ale nefungují na všechny a jsou prý velmi nepříjemné, až nesnesitelné. Vy jste žádný nezkoušela?</strong></p> <p>V době, kdy jsem měla jen ložiska, by chemické invazivní metody jako sněžení a dusík byly vhodné, ale nechtěla jsem jít cestou chemie. Ani nechci zásobovat tělo kortikoidy, nevěřím, že by mi to pomohlo. Dle mého názoru je potřeba tento problém komplexně uchopit, nestačí pouze zvenčí mazat mastičky či ničit již tak narušenou imunitu další chemií, když kolem nás je toxických věcí až moc. </p> <p>Alopecie je nemoc, která nám něco říká. Sděluje nám, že máme změnit sebe a svůj dosavadní život. Ale to, co změnit a jak, na to už si musíme přijít sami. Co pomůže mě, nemusí pomoci jinému, a naopak. Každopádně věřím, že změna stravy, myšlení, způsobu života a to, jak bereme sami sebe, jsou klíč k stoprocentnímu vyléčení alopecie. Ale je to opravdu běh na dlouhou trať a lidská lenost jednoduše stále vítězí – alespoň u mne.</p> <p><strong>Aktuálně jste na mateřské dovolené, ale pomalu už rozjíždíte firmu – upravujete paruky ze zahraničí, aby byly nositelné a ženám příjemné. Můžete stručně popsat ten proces? A proč jste se tak rozhodla?</strong></p> <p>Ano, jsem zatím s dětmi doma, tedy teď již s jedním, protože starší je už ve školce. Proto i mé podnikání musí být přizpůsobeno tak, aby tolik nenarušovalo naši rodinu, což se mi zdá, že se nevede. Časem si to určitě sedne a bude to lepší. Paruky, které nakupuji v zahraničí, jsou univerzálního vzezření, střihů a velikostí, tudíž sednou většině velikostí a tvarů obličeje.</p> <p>Díky úpravě v okolí obličeje je to pomalu jako paruka na míru, ale mnohem cenově dostupnější. Ale také je možnost tu paruku ještě více doupravit, aby vzhled byl ještě lepší a ještě přirozenější. Některé úpravy dělám všem parukám, některé si zákaznice mohou ještě doobjednat – jako například úpravu vlasové linie, kdy ještě dopoutkovávám vlas po vlasu. Jde to pouze u určitého druhu (paruk ze syntetického vlákna), aby vzhled byl ještě přirozenější. Je to ale práce na několik hodin, takže ji nemohu dělat automaticky ke všem parukám. Nicméně mám ale na svém e-shopu, Instagramu či Facebooku mnoho tipů a nápadů a videí, jak si paruku upravit i doma.</p> <p><strong>Jaké jsou rozdíly mezi syntetickými parukami a těmi z pravých vlasů?</strong></p> <p>Rozdíl je určitě veliký, ale každá má svá pro a proti, o kterých také mluvím na svém e-shopu. Je podle mě potřeba ukázat, že i tyto paruky mají své zápory, ty ale díky právě návodům a tipům, které uvádím, se mohou změnit v kladné body paruky.</p> <p>Ve zkratce: pravý vlas je zhotoven z lidských vlasů, tudíž i vzhled a komfortnost v nošení jsou lepší než například u syntetického vlákna. Na druhou stranu je více nutno se o tyto paruky starat. Mrtvý lidský vlas nedostává alespoň částečnou výživu, jakou dostává vlas, který roste z vlasové pokožky. Výživu musíme dodat zvenčí. Je tedy zásadní používat kvalitní péči. V návodu na webu mám spoustu rad a doporučení, jak se starat o paruky z pravých vlasů. Životnost paruk z pravých vlasů závisí hodně na péči, kterou jim dáme, na tom, zda máme třeba více paruk a střídáme je, či v nich spíme. Nebo na tom, jak často jezdíme k moři a podobně.</p> <p><img id="AO_1544822" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544822" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1544823" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1544823" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p>alopecie,vlasy,ztráta vlasů,onemocnění,paruka,parukářka,paruky,rozhovor,příběh2019-11-07 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-zdravi-zdravi/624638/blance-31-vypadaly-vlasy-oboci-i-rasy-handicap-promenila-v-zabavu-a-pomaha-dalsim-zenam.html5027Zdraví4745010010261469Ať už nevíte, zda se svou nemocí obrátit na lékaře, nebo hledáte babskou radu či tip z alternativní medicíny, sledujte zdraví na Blesku pro ženy. Zdraví na Bleskprozeny.czZdraví, nemoci, tělo, lékař, léčba, domácí lékař, medicína1Zdraví0101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/5027/zdravi624638/6009119_.jpg614815
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O NEMOCÍCH A PŘÍZNACÍCH
DÍTĚ
ŽENA
MUŽ