Za dnešními krásnými výrobky je ovšem skoro patnáct let učení, práce, zkoušení a vymýšlení. Mladá krajkářka pochází s Jistebnicka, kde má paličkování dávnou tradici. Na základní škole ji s touto technikou seznámila učitelka. "Od ní jsem pochytila, jak se dělají různé vzory – plátno, ažura, síto. Krajku jsem obdivovala odmalinka." Paličky nebyly zrovna levné, ale Petra přemluvila maminku, aby jí je koupila, a asi od dvanácti let to s nimi zkoušela. Měla výhodu, protože učitelka popisovala žačkám techniky z vlastní zkušenosti, jednoduše a srozumitelně. "Dnes se sice vydávají různé knížky, ale neumím si představit, že bych se podle nich jako začátečnice zorientovala. Jsou dost složitě psané a vyžadují určitou praxi," vysvětluje Petra, proč by adeptky této tvorby měly raději hledat kurz vedený zkušenou výtvarnicí.

Barevné věci jsou nápadnější a dekorativnější než bílé.

Autor: Zdeněk Kvíz

Proč bílá nestačí
Pod pojmem krajka se vám většinou vybaví jemné předivo bílých nití, dečka nebo obrázek připomínající křehké pavoučí dílo. Petra má ale ráda svět pestrý, její velikonoční vajíčka, ptáčkové, beránci, zajíčkové, ale i dečky a šperky hýří barvami. "Je to trochu komplikace, protože bavlnky, které používám, rády pouštějí. Musí se s nimi pracovat opatrně," posteskne si krajkářka. "Na druhou stranu jsou barevné kousky dekorativnější. Krajka nemůže být levná, protože její výroba představuje dlouhé hodiny pečlivé práce. Když si koupíte takovou drobnůstku, chcete, aby v bytě vynikla. A barevné věci jsou přece jen nápadnější než čistě bílé."

Trpělivost a úsměvy
Některé artefakty v sobě skrývají desítky hodin pečlivého zapichování špendlíků do vzoru a přehazování paliček. "Pro mě to ale není zdroj obživy. Po mateřské dovolené se zase vrátím do práce, jsem zdravotní sestra. Krajkou se bavím, když mám volnou chvíli," předvádí Petra, jak jí kmitají prsty a přitom si stihne ještě povídat. "Když jsem se přestěhovala do Lomu u Tábora, zjistila jsem, že v tomhle kraji je krajka téměř cizí slovo. Jak se s ní ale seznamovali moji známí, okruh zájemců se začal rozšiřovat. Řada žen a mladých děvčat se zajímá i o techniku samotnou. Proto uvažuju, že bych si otevřela nějaký kurz, ale až Filípek půjde do školky," obrací se na svého dvouapůlročního synka. Šikovný kluk už teď pomáhá zapichovat špendlíky do vzoru a zase je vytahovat a uklízet do krabičky. Nejednu ženu by malé prstíky na práci spíš rozčilovaly, Petra však zachovává usměvavou trpělivost jak nad krajkou, tak při výchově.

Hledání vzoru
Dnes už krajkářka nevyrábí jen dárečky pro známé, ale prodává své výrobky v Táboře. "Mám radost, že je o ně zájem," trochu se pochlubí, ale hned skromně dodává, že teprve nedávno začala vytvářet vlastní vzory; dlouho se držela hlavně návrhů zkušenějších výtvarnic. Krajkářky si jejich originality vysoce cení, je to vlastně samostatné autorské dílo, které kromě nápadu musí počítat i s možnostmi techniky paličkování, s návaznostmi vzorů. "Sama jsem si teď vyzkoušela všechny složité postupy na vzoru masky faraona podle fotografie. Potěšilo mě, že si zrovna tuhle mou skutečně vlastní práci vybrali na výstavu do knihovny v Táboře."

Koníček a kůň
Mohlo by se zdát, že šestadvacetiletá maminka malého kluka (jeho tatínek odjíždí každý den za prací do Tábora) v malé vesničce přece jen občas zatouží po rušnějším světě. "Já se tady rozhodně nenudím," vyvrací to Petra. "Teď bydlíme u partnerových rodičů, ale na zadní zahradě plánujeme stavbu vlastního domku. Miluju přírodu a hlavně zvířata, mým velkým snem je mít vlastního koně." Zatím kolem paničky poskakuje temperamentní srnčí ratlík Rambo, v parádním domečku (a občas v celém domě) bydlí párek fretek a v teráriu se právě chystá porodit miminka paní osmáková. Petra se zkrátka nenudí. Krajky jí vlastně nabízejí klidné chvilky v jejím docela rušném životě.

Prací krajka
"Hotová krajka se musí natužit. Většinou se na to používá lepidlo nebo škrob, jenomže pak musíte výrobek chránit před prachem a špínou, protože se nedá vyprat. Jak ale nosit krajkové náhrdelníky nebo vystavovat v bytě drobné příležitostné dekorace a neumazat je? Proto jsem zvolila jiný způsob impregnace – natírám krajku toluenem s rozpuštěným polystyrenem. Toluen po natření vyprchá a polystyren vytvoří na nitích ochranou vrstvu. Takto upravenou krajku můžete prát, ovšem jemně v ruce, rozhodně ne v pračce," doporučuje Petra Klofáčová.

Vlastní vzory začala Petra vyrábět poměrně nedávno.

Autor: Zdeněk Kvíz

Jak začít
Chcete si vyzkoušet paličkování? Pátrejte po kurzu, pak už můžete pokračovat podle knih. Do začátku budete potřebovat herduli (váleček obvykle vycpaný pilinami, Petra do něho ale dává seno – je tak lehčí a lépe se drží na kolenou), sadu paliček (vybírejte je tak, aby se vám příjemně držely v ruce, krajkářky si své paličky střeží jako oko v hlavě, s novými se nikdy nepracuje tak dobře jako s těmi, které si po čase "šoupete" vlastníma rukama) a spoustu malých špendlíků.

VIZITKA Petry Klofáčové

Datum narození: 1982

Vzdělání: střední zdravotnická škola

Profese: na mateřské dovolené

Splněné přání: Bohatý život s rodinou, zvířaty a krajkami.

Krédo: Nenechat nikdy ležet ladem nápad.