Jak se kuje plot | Pro ženy | Blesk.cz

Jak se kuje plot

1. července 2008 | 13:27

Do domu kovářského mistra Jana Berana se vjíždí velkou bránou, samozřejmě kovovou. Ostatně tento materiál je všude, kam se podíváte, i když zvednete hlavu k nebi – na střeše kovárny se točí větrná korouhvička v podobě kohouta.

Ačkoliv zpočátku návštěvník neví, kam se dříve podívat, nakonec ho určitě zaujme osvětlení zahrady. Působí vysloveně sošně a sama osvětlovací tělesa jsou originály zhotovené z těžkého hutního skla. "Na vrcholu vysokého stojanu jsem chtěl tři sytě zelená stínidla, aby celý sloup osvětlení připomínal stylizovanou rostlinu se zelenými květy. Jenže přiříznout objemnou tlustostěnnou skleněnou baňku na míru spodní kovové části, aby pak pnutím nepraskla, ve sklárně neuměli. Pracovali jsme na tom několik dní a pokaždé to znovu prasklo. Ale já nepovolil, i když se výroba světel notně prodražila; nakonec vyšla na osmdesát tisíc," vypráví kovář, jak se realizují nápady.

Víte, že v antice měli kováři svého boha?
Jmenoval se Hefaistos.

Kovárna ve čtvrté generaci
Ve staré Hostivaři stála kovárna už v roce 1897. Jan Beran zastupuje čtvrtou kovářskou generaci. Protože mu nechyběl podnikatelský duch, v roce 1990 vystoupil z družstva kovářů a dnes vlastní jednu z největších firem v republice. Kovářské práce z jeho dílny připomínají ladností křivek styl art deco, jsou z poctivého železa a je z nich cítit řemeslný fortel. Však je o ně zájem také v zahraničí. "Začínali jsme s drobnějšími předměty, jako je krbové náčiní a svícny," vzpomíná. "Dnes už je naše dílna proslulá i veřejnými zakázkami, zhotovujeme repliky kovových prvků, vrat a zábradlí zámeckých sídel i reprezentačních prostor. Uvidíte je třeba na zámku Frýdlant v Čechách nebo v Praze – na zámku v Tróji, v Národní galerii, v Senátu nebo v Jiřském klášteře na Pražském hradě. A až půjdete na Vyšehradský hřbitov, všimněte si kování na hrobě Bedřicha Smetany nebo Jana Nerudy, je od nás," usmívá se.

Děláme jen originály
Dílna, která je známá zejména nádherně kovanými vraty, bránami a oplocením, těsně sousedí s domem. Takže Jan Beran je v práci coby dup. Stačí projít vedle skalky s potůčkem a brankou, samozřejmě tepanou... V dílně není jen kovárna s pecí, ale také zámečnictví a prostory, kde se jednotlivé kovové prvky spojují a povrchově upravují, svařují i skladují.

"Někteří zákazníci chtějí plot bez zbytečných ozdob, jiní si přinesou vlastní návrhy složitých tvarů, ozdobných špic a podobně," popisuje různé nároky zákazníků. Jenže zdobnost není vždycky vítaná. "Nehodí se ke každé stavbě, a my jsme tu od toho, abychom zvážili její provedení. I když máme stabilní výrobní program, přizpůsobujeme ho poptávce. Každá nová zakázka se realizuje na míru zákazníka, vždycky jde o unikátní výrobek," podotýká kovářský mistr.

V centru dění
V dílně buší do kovadliny dva mladí kováři, střídavě noří konce tyčoviny do ohně, a když se tyč rozžhaví, kladivem její konec očistí, rozkovají a ohnou do ozdobné spirály budoucího plotu. Dozvídáme se, že vytváření kovového výrobku stojí na několika základních technikách a jejich vzájemné kombinaci. Přestože většina z nich byla známá už ve starověku a středověku, používají se dodnes. Například utínání, rozkovávání, pěchování, ohýbání, skrucování, probíjení, štěpení… "Některé postupy potřebují hodně síly – třeba rozkovávání," vysvětluje Jan Beran. Touto technikou se zvětšuje šířka tyčoviny a zároveň se ohýbá do požadovaného tvaru. A pokud se rozšiřuje silný materiál, potřebuje kovář pomocníka. Jak dlouho práce trvá? Například zhotovení jednotlivých ozdobně kovaných tyčí na budoucí bránu minimálně týden. "A když si přidáte, že i materiál hodně podražil, je jasné, že kovářské originály nemohou být levné," vysvětluje kovář. Navíc skutečných mistrů tohoto řemesla není mnoho a ti nejlepší se věnují hlavně zakázkové výrobě.
"Občas vidíte předvádění kovářského řemesla na všelijakých jarmarcích. Vypadá to efektně, ale všechno je jen naoko. Aby byl výrobek hned hotový, vozí s sebou tihle 'kováři' polotovary, které na místě jen dotvarují. A člověk si pak o náročnosti kovářského řemesla udělá špatnou představu."


Kov na zahradě
Návrat k tradičním materiálům je dnes patrný i v prodejnách zahradního nábytku. Kov se používá samostatně, v kombinaci se dřevem (židle, lavice), sklem (stoly) nebo různými látkovými díly (skládací lehátka). Květinám zase můžete pořídit zdobenou kovovou nádobu nebo jejich růstu lze pomoci železnou treláží s vodicími dráty a tyčemi. Možná ale dáte přednost drobné dekoraci. Co byste řekli například kovové volavce zdobící skalku?


Nežádoucí koroze
Působením kyslíku, vody, oxidu uhličitého a dalších látek se na povrchu kovů vytváří vrstvička sloučenin, které už nemají vlastnosti kovů. Železo koroduje velice rychle, a tím dochází i ke snížení jeho pevnosti. Nepodaří-li se vám ochránit kov od počátku pečlivou údržbou a pravidelnými nátěry, je třeba rez obrousit drátěným kartáčem, pak aplikovat odrezovač – nátěr, který přemění zbývající rez na neškodné látky. A vše znovu několikrát natřít.

Autor: Radka Borovičková
Klíčová slova: hobby;kovář;profese;lidé;
Související články