Snažíte se shodit ne několik, ale hned desítky kilogramů? Naše čtenářka se odhodlala k razantnímu kroku a nechala si podvázat žaludek. Nadšení se nejdřív nekonalo.

Jarmila Šťastná byla od dětství baculatá, v těhotenství ale začala nabírat jako neřízená střela. Přibrala strašlivých 40 kg, kterých se už nikdy nezbavila. „Od té doby jsem začala držet všechny možné a nemožné diety – jablečnou, pomerančovou, vajíčkovou – ta snad byla nejhorší, a také jsem začala užívat nejrůznější zázračné pilulky na hubnutí. Zkusila jsem snad všechno, co bylo na trhu. Samozřejmě nic nepomohlo a po jedné pilulce mi bylo tak zle, že jsem myslela, že umřu,“ vzpomíná čtenářka.

Jarmila Zatím zhubla 14 kg a dostala novou chuť do života.

Autor: archiv

Jako na houpačce

Roky utíkaly a Jarmila tu deset kilo shodila, tu dvacet nabrala. V jejích 35 letech se ručička na váze zastavila u čísla 159 a přidaly se vážné zdravotní problémy. „Začalo mi vynechávat srdce, rapidně se mi zvýšil tlak. Musela jsem navštívit internistu a od té doby jsem polykala množství pilulek. Měla jsem tři děti, ale vůbec jsem si neuvědomovala, že bych se taky nemusela dožít jejich dospělosti,“ tvrdí. Tohle období trvalo dlouhých sedm let, než se odhodlala k radikálnímu kroku, nechala si udělat bandáž žaludku. To znamená, že jí silikonovým kroužkem přiškrtili horní část žaludku, čímž se zmenšil jeho objem.

Nový život?

„Prvních pár měsíců po zákroku jsem se cítila fantasticky. Byla jsem plná euforie, protože kila šla dolů téměř sama. Bez větších problémů jsem najela na nový způsob stravování – nejprve tekutá dieta, potom kašovitá a nakonec vše, ale v omezeném množství. Pracovala jsem v kanceláři na poště, kde mě všechny kolegyně podporovaly a spolu se mnou měly radost z každého shozeného kila. Za půl roku jsem se dostala na 109 kg,“ pochvaluje si. Ovšem kvůli organizačním změnám přešla z kanceláře na poštovní přepážku nejfrekventovanější pošty a začaly problémy. A to velké.

Jarmila Zatím zhubla 14 kg a dostala novou chuť do života.

Autor: archiv

Čoko šílenství

„Za celou směnu jsem neměla chvilku času něco sníst nebo vypít, o toaletě nemluvě. Často jsem ráno v osm hodin sedla na přepážku a odpoledne se z ní doslova vyhladovělá odpotácela. Potom docházelo k takovým situacím, že jsem jídlo, které jsem snědla, či spíše zhltla, vyzvracela,“ vzpomíná na nepříjemné chvíle. A tak přežívala pomocí čokoládových tyčinek a ovocného džusu. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat – váha začala zase stoupat a brzy překročila 120 kg. A protože se přidaly další zdravotní problémy a nevolnosti, lékaři jí nakonec bandáž odstranili. „To se velmi podepsalo na mém psychickém stavu. Na rozloučenou na klinice mi bylo doporučeno, abych se i nadále chovala tak, jako kdybych měla bandáž. To ale nešlo. Od chvíle, kdy mě ‚odbandážovali‘, jsem trpěla pocitem, že kynu a vše, co sním, se ukládá, a že už mi není žádné pomoci,“ říká Jarmila. A tak chmury zaháněla jídlem. Běžnou snídani tvořily dva velké krajíce chleba namazané silnou vrstvou másla. Během dne tu zákusek, tu jiná sladkost. Vydatný oběd i teplá večeře nebyly žádnou výjimkou. A tak váha stoupala dál, až se zastavila u 136 kg.

Definitivní rozhodnutí

Na jaře loňského roku už byla na pokraji svých sil, a tak se znovu obrátila na odborníky. Ti jí navrhli novou operaci, další bandáž, ale trochu jiného charakteru. „Plikace žaludku laicky řečeno znamená, že se žaludek zaroluje jako palačinka. Tím se zmenší jeho objem a množství snědeného jídla. Přestože jde v podstatě o tentýž zákrok, tentokrát se cítím se naprosto skvěle, nic mne nebolí, netlačí, nezvracím. Kila jdou dolů sice pomaleji než dříve (taky jsem už starší a metabolismus není tak funkční), ale jde to,“ pochvaluje si. A proč to tentokrát jde? Za neúspěch mohla jednoznačně špatná životospráva. Při bandáží je totiž bezpodmínečně nutné jíst po malých porcích každé tři hodiny.

Zatím zhubla Jarmila 14 kg a dostala novou chuť do života. Co pro to musí dělat? Jíst pravidelně každé tři hodiny porce o 120 gramech, dvakrát týdně chodí cvičit a věří, že konečně definitivně zhubne. A jde to celkem lehce. Už proto, že pracuje jako knihovnice a může dodržovat pravidelný stravovací režim. Po zákroku se jí navíc výrazně změnily chutě. A tak na nějaké škvarky, bůček nebo zákusky nemá ani pomyšlení. „Neustále mám chuť na zeleninu a nějak mi pod nos nejde maso, ale snažím se o pestrou skladbu jídelníčku a zatím to vychází. Doufám, že se konečně splní můj největší životní sen a já budu mít normální lidskou váhu a normální konfekční velikost,“ říká s dojetím.