2°C
Když jsme byly malé, bylo to roztomilé. Jak jsme ale zrály a stárly, okolí jako by nás přesvědčilo, že ten, kdo nahlas nebo uvnitř sebe promlouvá sám k sobě, je vlastně spíš podivín, ne-li rovnou psychicky nemocný člověk.
Přitom už od dětství je tenhle návyk dost užitečná záležitost. Švýcarský psycholog Jean Piaget už v minulosti potvrdil, že samomluva pomáhá batolatům rozvíjet motorické schopnosti (pohyblivost těla). Jen si vzpomeňte, jak jim svědčí, když komentují každou činnost, do které se pouštějí. A ta jejich radost, když se jim daří – sami sobě zatleskají, pochválí se a jsou šťastné. V dospělosti to ale radši neděláme, abychom na sebe nestrhávaly pozornost okolí. A je to škoda, kdo se totiž nebojí pronášet nahlas, co se mu odehrává v hlavě, líp mu to myslí a přichází na samé skvělé nápady. Taky se mnohem lépe soustředí a paměť mu šlape jako hodinky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
