Strach a neznalost záchvatovitého onemocnění vedou často k tomu, že postižené děti se postupně vyčleňují z dětského kolektivu. To následně způsobuje problémy s učením i s vývojem malých pacientů. Tato situace navíc jejich zdravotní stav ještě zhoršuje. Epilepsie a epileptické záchvaty patří k nejčastějším neurologickým onemocněním. Jde o chronické onemocnění se záchvaty, při kterých mozek přestává na přechodnou dobu normálně fungovat. V případě ojedinělého záchvatu se ještě o epilepsii nejedná. Nahodilý ojedinělý záchvat může vzniknout na základě infekce nervového systému nebo při úrazu hlavy. Jeden či více záchvatů zažije během svého života každý osmý člověk. Záchvaty se projevují poruchou vědomí, nervovými záškuby, křečemi svalů, pádem na zem. Epilepsií u nás trpí asi sto tisíc obyvatel, u dětí se toto onemocnění vyskytuje častěji, postihuje až 3 % dětské populace. Alespoň jeden epileptický záchvat prodělá každé dvacáté dítě. Pravděpodobnost, že se s epilepsií ve svém životě setkáte, ať už v rodině nebo ve svém okolí, je tedy poměrně vysoká. Rozhodně vyšší než je povědomost veřejnosti o této nemoci. Vliv nemoci na dětský organismus Epilepsie přitom může ovlivnit vývoj dítěte zásadním způsobem."Nezralý mozek je náchylnější ke vzniku epileptických záchvatů. Je také zranitelnější, ale oproti mozku dospělých má větší potenciál k nápravě již vzniklých škod," tvrdí Jan Hadač, primář Centra pro léčbu epilepsie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. U školáků a předškoláků se nejčastěji vyskytují dvě formy epilepsie: * benigní - tato forma nemoci často sama odezní (i bezléčby) * idiopatická - hlavní roli hraje dědičnost, nemá vliv na zdravý vývoj jedince Nejtěžší druhy záchvatovitého onemocnění mohou mít na mozek malého dítěte devastující vliv. Nejvíce kritický je věk do 3 let života. "U kojenců může v souvislosti se záchvaty dojít k tak dramatickému vývoji, že hovoříme o katastrofické epilepsii," říká primář Hadač. "Poškození mozku se zpravidla projeví zpomalením až zástavou psychomotorického vývoje, mentálním defektem, případně poruchou chování nebo učení," upřesňuje. Základní vyšetření Už první lékařská vyšetření by měla epilepsii buď potvrdit, nebo vyvrátit. Diagnóza je v tomto případě složitá, protože lékař je odkázán jen na to, jak mu záchvaty vylíčí rodiče dítěte. Netuší tedy, co při záchvatu pociťuje sám pacient. Základní vyšetření zahrnuje EEG a vyšetření počítačovým tomografem, případně i magnetickou rezonanci. Protože u malých dětí je spolupráce s lékařem téměř nemožná, je nutné použít narkózu nebo tlumicí léky. Léčba V případě jistoty, že skutečně jde o epilepsii, následuje dlouhodobé užívání antiepileptik. Na nemoc má vliv i správná životospráva. Je důležité dbát na pravidelný spánek, vyhýbat se zdrojům přerušovaného světla (např. na diskotékách) a popíjení alkoholu. Důležité je, aby léky nezpůsobovaly dítěti vedlejší účinky, které mohou průběh nemoci zhoršit. Prvotní dávky určují lékaři na základě váhy malého pacienta. Léky je třeba brát přinejmenším 2 roky, někdy však i celý život. "Až u 60 % pacientů se podaří záchvaty potlačit jediným antiepileptikem. Dlouhodobě zůstává bez záchvatů zhruba 70 % nemocných, přičemž 50 % již ukončilo léčbu," popisuje účinky léčby primář Hadač. Začlenění do kolektivu Pokud nemoc malého pacienta nijak neomezuje, neměl by být problém s jeho zařazením mezi zdravé děti. Pokud však má pacient problémy s pamětí, je často unavený, trpí poruchou řeči apod., potřebuje individuální přístup. Ten mu umožní buď speciální škola, speciální třída, nebo může navštěvovat běžnou třídu, ale s individuálním studijním plánem. Rodiče proto musí v každém případě vyhledat pedagogicko-psychologickou poradnu. Pokud je to jen trochu možné, mělo by epileptické dítě trávit hodně času se svými vrstevníky a věnovat se různým aktivitám.

Co může vyvolat epilepsii u dětí * cévní anomálie změny * poškození mozku před porodem * vývojová odchylka mozku * změny po úrazu nebo zánětu * nádory * degenerativní a metabolické choroby

První pomoc při záchvatu: * Chraňte dítě, aby si v křeči neublížilo. * Podložte mu hlavu. * Přetočte ho na bok obličejem k podložce. * Zůstaňte u něj, než se vzpamatuje. * Nedávejte mu nic do úst. * Neotevírejte mu ústa násilím. * Nebraňte mu v pohybu, pokud to není vysloveně nutné.

K čemu také epilepsie vede: * k depresi * k úzkosti * narušuje rodinné vztahy * k izolaci od vrstevníků pacienta * k problémům ve vzdělávání Proto je důležité, aby dítě trpící epilepsií absolvovalo i vyšetření u psychologa.