9°C
Snažili jsme se totiž vyřídit všechny resty, na poslední chvíli jsme sháněli vánoční dárky a doma jsme jako blázni gruntovali. Teď v lednu se zase budeme stresovat díky všem těm předsevzetím, která jsme si na Nový rok dali. A právě tímhle vším si ale dobrovolně zaděláváme na velké zdravotní potíže, které často končí tragicky. Smrtí.
Stres si přiznáme, jeho důsledky ne
"Mám toho dost!" "Brzo se sesypu!" "Nestíhám!" "Jsem ve stresu!" Velmi rádi "hulákáme" do světa, jak se pereme se stresem. Jsme stateční! To, jak nás ale ničí dál, si nepřiznáme. Nesvěříme se s tím, že jsme nervózní, zuříme, nerozumíme si s lidmi, psychicky odpadáme, nebo máme problémy v sexu.
Nechceme, aby nás někdo viděl na kolenou, sami se s problémy rveme. Maskujeme je, jsme suverénní, chováme se provokativně. A tak si zaděláváme na vážné psychické nebo tělesné potíže.
V těle se to bouří
Ke stresové reakci dochází v organismu tehdy, když přijde do kontaktu s nepříjemnou událostí - úmrtí, nemoc, rozvod, problémy práci. Tělo se chce bránit. Začne být neklidné. Vylévá se hormon adrenalin a noradrenalin. V mozku se aktivuje nerv sympatikus a uvolňuje se energie – začnou se vyplavovat cukry a tuky ze zásob do krve. Společně s kyslíkem se vydávají na cestu do tkání, které si budou muset se "stresorem" poradit. Energie doputuje do mozku, kosterním svalům a srdci. Od této chvíle se dějí v těle věci, které mnohdy nevnímáme. Zužují se cévy, zrychluje se tep, rozšiřují se zornice. Ve chvíli, kdy vyčerpáme "síly" a už naše tělo nehlásí poplach, začínáme se zklidňovat. V podstatě fungujeme v útlumovém režimu.
Po kouskách se ničíme
Když stavy ohrožení a zklidňování prožíváme častěji, přetěžujeme nejen psychiku, ale i další orgány. "Tělo se chová jako při smrtelném nebezpečí, připravuje se na útěk nebo boj," říká psychiatr Tomáš Rektor a dodává: "Stres nám dříve zachraňoval život. Tělo nechápe, že teď už je nebezpečí úplně jiné. Hlavní je, že organismus více zásobuje krví orgány, které jsou při boji důležité – hlavně svaly, ostatní výrazně méně a při chronickém stresu mohou být poškozeny. Například zažívací trakt, imunitní systém, kůže. Zvyšuje se krevní tlak..."
Myšlenky, vztek, úzkost
Stres se promítne do myšlení, emocí, chování, tělesné stránky. Večer před spaním si pořád opakujeme dokola situace, které nastaly, nebo se dopředu obáváme toho, co bude. Kvůli neustálému přemítání myšlenek pak zapomínáme na všechno ostatní. Jsme podráždění, vztekáme se, nedokážeme prožívat pocity štěstí, bojíme se, ovládá nás úzkost, nejíme. Někteří jedinci naopak oplývají humorem a chovají se spíše křečovitě – jejich dobrá nálada je jen "na oko".
Rodiče jako strůjci stresu
Ačkoliv stres je ve své podstatě skrytý, nastanou chvíle, kdy se stane "viditelným". Odkládáme úkoly na jindy, vyhýbáme se lidem, jsme nervózní. Snažíme se dělat více věcí najednou a absolutně nestíháme. Často se hádáme s partnerem, lidmi v práci, nespíme, životní tempo se zrychluje. Utíkáme. Jsme agresivní – snažíme se bojovat. Každý se ale se stresující situací vyrovnává jinak. Záleží na osobnosti. Kořeny už mohou být v dětství. Pozitivně nás určitě neovlivní, když rodiče "vyšilují", neumí si poradit, křičí, jednají agresivně.
Pozitivní "bláznění"
Stres je vnímán spíše jako něco negativního, někdy ale naopak motivuje. Díky napětí se dokážeme vyšvihnout ke skvělým výkonům a dokonce i rozhodování bývá ve finále snazší. "Prospěšný je spíše stres krátkodobý, pomáhá nám dosáhnout většího nasazení a lepších výsledků – to je třeba ten pocit před zkouškou nebo před rande, který může být i příjemný a díky němu situaci lépe zvládneme," vysvětluje jeho pozitivní dopad Tomáš Rektor.
Zdroj: Proti stresu krok za krokem: Ján Praško, Hana Prašková (nakl. Grada)
Více o tom, jak se chováme, když jsme v tísni, jaké jsou příznaky stresu, i jak proti stresu bojovat, se dočtete zítra.
