Velké ženy v církvi, které psaly dějiny. A přesto zůstávaly ve stínu Neměly vlastní řády kardinálů ani místa na radách. Ale přesto formovaly církev, víru i miliony věřících. Třeba svatá Terezie z Ávily, mystička a reformátorka karmelitánského řádu, která už v 16. století psala o vnitřní síle a duchovní rovnocennosti žen. Její teologická díla patří dodnes k základům duchovního života — a přesto byla tehdy sledována inkvizicí.
Edith Stein neboli svatá Terezie Benedikta od Kříže, filozofka, židovka, konvertitka, řeholnice, a nakonec oběť nacismu. A především žena, která spojila intelekt a víru způsobem, který dodnes inspiruje. Nebo sestra Lucie z Fatimy, která byla svědkyní mariánských zjevení — a které Vatikán naslouchal jen potichu.
František to věděl. A nebál se to říct nahlas Papež František si dobře uvědomoval, jak důležitou roli ženy v církvi hrají – a jak neviditelné často zůstávají. Ve své autobiografii Naděje píše: „Jestli my duchovní neumíme pochopit, co je žena, co je teologie ženy, nikdy nepochopíme, co je církev. Jedním z velkých hříchů, jichž jsme se dopustili, je, že jsme ji „pomužštili“. Tudíž je třeba církev „odmužštit“. Samozřejmě s vědomím, že „pomužštění“ žen by nebylo ani lidské, ani křesťanské, uvážíme‑li, že dalším těžkým hříchem je určitě klerikalismus. Nejde o to, přijmout je všechny do kléru, udělat ze všech, mužů i žen, jáhny se svátostí kněžství, ale plně docenit mariánský princip, který je v církvi důležitější než petrovský. Marie je důležitější než Petr, mystická dimenze ženy je významnější než vysoký úřad.“
František během svého pontifikátu sice neotevřel dveře svěcení žen na kněžky, ale udělal několik významných kroků. Jmenoval první ženy do vedení úřadů ve Vatikánu, do ekonomické rady, do synody. Z jejich názoru se najednou stalo „počítané slovo“. Jeho slova nejsou revoluční, ale hluboce lidská. A právě tím byla jeho vize pro církev tak silná. Chtěl ji otevřít pomalu, po krocích, ale důsledně.
Ženy v církvi zůstávají. Otázka je, kam jejich cesta bude směřovat nyní
Po Františkově smrti zůstává otázka, co bude dál. Mnoho žen v církvi stále čeká na uznání a možnost podílet se rovnocenně na jejím chodu. Je jisté, že papež František zasel za své působení v církvi semínka změny a je na novém papeži, jak k nim bude přistupovat.
