3°C
Příběh otce a dcery
Novinka dějově předchází knize Růže sama — i když je možné číst obě zcela nezávisle na sobě, aniž by čtenář přišel o zážitky. Jenomže to se nestane, kdo si zamiloval Růži, sáhne po Nesčetně hvězd, koho uhrane novinka, pořídí si Růži! Tentokrát se na příběh podíváme očima otce, nikoli dcery.
„V Růži sama jde o hledání vztahu dcery k mrtvému, dříve nepoznanému otci, potažmo k jejím japonským kořenům pomocí putování po zenových zahradách Kjóta. V Nesčetně hvězd coby prequelu děj předchází Rosinu příjezdu a řeší se v něm vztah otce k dceři, kterou nemůže vídat a která o něm nesmí vědět,“ popisuje pozadí obou knih jejich překladatelka Eva Sládková.
Přátelství, umění a Rose
Hlavní hrdina knihy Haru je obchodník s uměním. Na světě považuje za nejpodstatnější tři pouta: přátelství, umění a dceru Rose, kterou ale nezná. Bylo mu třicet, když už jako etablovaný znalec umění a bohatý sběratel potkal chladnou, lhostejnou Francouzku Maud. Z letmého setkání nevzešel pravý vztah, ale narodila se holčička. Růže. Rose. Jenže její matka si nepřála, aby se s ní otec vídal. Dokáže si vytvořit k dceři vztah, i když s ní nesmí trávit čas?
Motiv květiny
Poetický román Nesčetně hvězd o síle touhy, přátelství a krásy se ve Francii dočkal skvělého ohlasu u čtenářů i kritiky. A chválou na autorčino psaní nešetří ani čeští recenzenti. „Obraz Japonska, který Muriel Barberyová čtenářům nabízí, je uctivý a podmanivý; ukazuje zemi buddhistického klidu, tichého utrpení a harmonického propojení mezi člověkem a přírodou. Pomáhají v tom citace básníků i hra s opakujícími se motivy. Tím asi nejvýraznějším jsou květiny,“ zhodnotil kulturní redaktor České televize Tadeáš Hlavinka.
A pokud jde o květiny: život hlavního hrdiny začíná a končí pohledem na kosatec, i když v srdci má jinou květinu – růži.
